Zapomněli jsme se zeptat jak těžké je nás milovat

[Intro] [Refrén] Vždycky vidíme chyby jen u toho druhého (u druhého), Myslíme že my jsme ti bez viny a zlého. Ale ta pravda v zrcadle tiše čeká (tiše čeká), Jaké to je milovat takového člověka? [Refrén] Vždycky vidíme chyby jen u toho druhého (u druhého), Myslíme že my jsme ti bez viny a zlého. Ale ta pravda v zrcadle tiše čeká (čeká), Jaké to je milovat takového člověka? [1. sloka] Je snadné říct že ten druhý je prostě blázen, Když naše ego stoupá a nepadá na zem (na zem). Máme své nálady a staré rány z dětství, Někdy jsme krutí a jindy zase dětští (tak dětští). Musíme se zeptat jak se s námi žije, Než se ta láska v tichosti zabije. Každý je trochu vadný a to je ten klíč, Dát ego stranou a poslat pýchu pryč. [Refrén] Vždycky vidíme chyby jen u toho druhého (jen u něho), Myslíme že my jsme ti bez viny a zlého. Ale ta pravda v zrcadle tiše čeká (stále čeká), Jaké to je milovat takového člověka? [Outro]