Mír ukrytý v tichu prázdného bytu

[Intro] [1. sloka] Každý se ptá, kdy už někoho konečně najdu (pořád se ptají), jako by samota byla nemoc, co před světem tají. Nedělní obědy a prázdná židle u rodinného stolu, svět je posedlý tím, abychom byli za každou cenu spolu. Plakáty v metru a filmy o té jediné velké lásce, cítím se občas jak herec na špatně přetočené pásce. Ale co když ta chyba není v mém ranním odrazu (není tam), co když je síla v tom, že si nepřipadám v mrazu? Učím se snídat jen se svými vlastními myšlenkami, hledat ten vzácný klid mezi čtyřmi stěnami. Není to trest osudu, ani prohra v životní loterii, je to jen jiný a plný způsob, jakým teď žiji. [Refrén] Nemusím hledat druhou půlku, abych byl celý (jsem celý), i když to ostatní možná doteď neviděli. Samota není prázdno, je to vzácný prostor pro klid, naučit se sám se sebou konečně v míru žít. [Bridge] Žádné hádky o to, jaký program se večer pustí, svoboda je divoký pták, co mě už neopustí. Láska možná přijde, ale nemusí mě zachránit, sám sobě dokážu to nejlepší v životě dát (dokážu dát). [Refrén] Nemusím hledat druhou půlku, abych byl celý (jsem celý), i když to ostatní možná doteď neviděli. Samota není prázdno, je to vzácný prostor pro klid, naučit se sám se sebou konečně v míru žít. [Outro]