Prasklý talíř, který už asi nikdo neslepí

[Intro] [1. sloka] Rudolf Chmel si nalil čistého vína do sklenky, kouká se na Tatry a má dost smutné myšlenky. (Smutné myšlenky) Slovensko prý není celistvý a pevný stát, spíš je to porcelán, co začal se nám sypat. (Sypat) Je to jak talíř, co má uprostřed prasklinu, jedna půlka táhne tam a druhá do stínu. Společnost je rozbitá a nikdo neví kudy kam, exministr říká, že je v tom každý vlastně sám. [Refrén] Je to prasklý talíř, co na stole nedrží, každý den se ta jizva o kousek prodlouží. (O kousek dál) Možná ho Češi zvládnou svým vlivem spravit, nebo se budeme jen přes plot smutně bavit. [2. sloka] Robert Fico kormidlo otáčí dost zprudka, demokracie tam pláče a je z ní jen chudka. (Chudinka malá) Vztahy nám zamrzly skoro na bodu mrazu, bratia nám padají pomalu do srázu. Ale pan exministr má vizi celkem smělou, že český příklad je tou páskou bílou a celou. Že prý to slepíme, když budeme jen chtít, ale kdo by chtěl ty ostré střepy v dlaních mít? [Refrén] Je to prasklý talíř, co na stole nedrží, každý den se ta jizva o kousek prodlouží. (O kousek dál) Možná ho Češi zvládnou svým vlivem spravit, nebo se budeme jen přes plot smutně bavit. [3. sloka] Visegrád kulhá a ztrácí svůj dech, Slováci bloudí ve svých vlastních zdech. (Vlastních zdech) Hledají pomoc u staršího bráchy, aby je vytáhl z té politické starchy. Možná je pozdě a střepy jsou moc malé, ale naděje umírá prý až tam vzadu v sále. Tak vezměme lepidlo a trochu pevné vůle, než se ten talíř rozpadne na dvě půle. [Refrén] Je to prasklý talíř, co na stole nedrží, každý den se ta jizva o kousek prodlouží. (O kousek dál) Možná ho Češi zvládnou svým vlivem spravit, nebo se budeme jen přes plot smutně bavit. [Outro]