Dva biliony a česká brzda

[VERSE 1] V Bruselu se zase točí velká kola, penězovod do Kyjeva zvučně volá. Antonio Costa píše na síť X, že posílá balík, co má váhu fix. Devadesát miliard, to není málo, aby se to Rusům v krku zadrhávalo. Dva celá dva bilionu korun českých, pro někoho spása, pro jiné sen hezký. Jenže ouha, přichází ta zpráva, že Visegrád zase trochu zadrhává. [CHORUS] Devadesát miliard letí vzduchem, kdo se za ně zaručí svým duchem? Evropa to platí, my dáme ruce pryč, na dluhové pasti pleteme si bič. Slovensko a Maďarsko, k nim i Česko, řekli „ne“, a zní to jako tlesk, ó! Je to zrada, nebo jenom opatrnost čistá? Pokladna je prázdná, budoucnost nejistá. [VERSE 2] Vláda v Praze řekla jasné „nechceme“, za tyhle ty prachy ručit nebudeme. Maďaři a Slováci nám drží basu, šetříme prý pro národ a vlastní kasu. Opozice křičí: „Zrada přítele!“ V parlamentu z toho bylo veselé. Že prý jsme se otočili k zády, když soused potřebuje naše rady. A hlavně naše podpisy na směnce, teď vypadame jako lakomí milence. [CHORUS] Devadesát miliard letí vzduchem, kdo se za ně zaručí svým duchem? Evropa to platí, my dáme ruce pryč, na dluhové pasti pleteme si bič. Slovensko a Maďarsko, k nim i Česko, řekli „ne“, a zní to jako tlesk, ó! Je to zrada, nebo jenom opatrnost čistá? Pokladna je prázdná, budoucnost nejistá. [VERSE 3] Je to bizar, jak se to tak semlelo, když jsme dřív křičeli, až se nám setmělo. Teď když jde o garance a velký šek, najednou má český lev z toho vztek. Zatímco se v Bruselu lámou hlavy, my jsme součástí té trucovité davy. Půjčka je to velká, jenom dočasná, ale naše pověst, ta je nejasná. Jestli jsme tygři, nebo jenom koťata, co se bojí, že jim dojde výplata. [BRIDGE] Peníze jsou krev, co válku živí, kdo se na to dívá, ten se diví. Miliardy sem a miliardy tam, já už se v těch nulách nevyznám. Ale jedno vím, že podpis má svou váhu, my jsme ho nedali, a ztratili jsme snahu. [CHORUS] Devadesát miliard letí vzduchem, kdo se za ně zaručí svým duchem? Evropa to platí, my dáme ruce pryč, na dluhové pasti pleteme si bič. Slovensko a Maďarsko, k nim i Česko, řekli „ne“, a zní to jako tlesk, ó! Je to zrada, nebo jenom opatrnost čistá? Pokladna je prázdná, budoucnost nejistá. [OUTRO] Tak jsme ušetřili, nebo ztratili tvář? To nám řekne až dějepisný kalendář.