Chudák uprostřed boje, co mlčí a pak fňuká do novin

[Intro] Soudní síň je tichá, napětí bys krájel (krájel), ale hlavní herec scénář evidentně nezná... nebo jo? [1. sloka] Pan Samuel stojí v obleku a hledí do země, soudce se ptá na facky, co padly v dubnu před domem. Svědek má právo mlčet, když jde o rodinu, takže ticho po pěšině, ani slovo o tom činu. Uvnitř hraje mrtvýho brouka, zákon mu to světí, nechce prásknout, jak se řežou matky jeho dětí. Advokáti kývou, všechno podle plánu jde, ale počkej, až se dveře soudu otevřou ven. [Refrén] Uvnitř ani muk (ani muk), venku vodopád, sám se cítím jako oběť, začal naříkat. Ženská rivalita, to je peklo, to je kříž, já jsem chudák uprostřed, to přece uvidíš. (Já za nic nemůžu, to ony!) [2. sloka] Sára versus Petra, to je duel v těžké váze, jedna druhé vjela do vlasů v té hlubočepské dráze. Zlomený nos a nadávky, no prostě ostuda, ale Samuel tvrdí: „Za to může jejich zlá puda.“ Odstrkoval je prý, dělal, co jen mohl, aby tenhle bizár aspoň trochu zmohl. Teď si stěžuje, že děti s ním nemluví, a že on je ten, kdo to schytal, to se přeci ví. [Refrén] Uvnitř ani muk (ani muk), venku vodopád, sám se cítím jako oběť, začal naříkat. Ženská rivalita, to je peklo, to je kříž, já jsem chudák uprostřed, to přece uvidíš. (Všichni mi ubližují!) [Bridge] Rodinná sága, to je materiál pro Netflix, Sára, Petra, Samuel, to je hodně ostrej mix. Na chodbě soudu proběhlo další kolo, Sára třese Petrou, Samuel jede sólo. Ráno prý řekl: „Polibek ti nedám, sorry,“ a večer z toho máme tyhle soudní horory. Veřejná ostuda, blesky fotáků jen září, šedesát dva let a on se tváří jako v žaláři. „Jsem oběť!“ křičí do mikrofonu reportérů, zákonná odmítnutí? To je jenom pro kameru! Chce to smír, chce to klid, chce to fondy pro oběti, ale hlavně, ať se o něm v novinách zas chvíli mletí! [Refrén] Uvnitř ani muk (ani muk), venku vodopád, sám se cítím jako oběť, začal naříkat. Ženská rivalita, to je peklo, to je kříž, já jsem chudák uprostřed, to přece uvidíš. [Outro] (Jsem oběť...) (Oběť rivality...) [Outro]