Miroslav slaví a ženy mu skáčou přímo do klína

[Intro] Velká sláva v Praze právě začíná, legenda dnes slaví a proudí vína. [1. sloka] Miroslav Donutil má velké jubileum, sedmdesát pět let na krku dnes má. Všude je slyšet ten radostný šum, oslava je to vážně ohromná. Herecký bard, co ho každý dobře zná, si užívá večer a svůj velký den. Nálada v sále je dost uvolněná, jako by se splnil jeden divoký sen. [Refrén] (Dámy šílí) Ženy ho svírají v pevném obklíčení, do klína mu skáčou přímo a hned. (Bez varování) Mirek se jen směje, nic se tu nemění, je králem večera, patří mu svět. [2. sloka] Není to sluha dvou pánů, co známe, dneska je to spíše lev salónů. My se té energii jenom tiše vzdáme, když vidíme ten zástup u stolů. Fotograf cvaká a blesky jen září, všichni se diví té kondici skvělé. Úsměv mu nemizí z té známé tváři, i když mu dámy sedí na těle. [Refrén] (Dámy šílí) Ženy ho svírají v pevném obklíčení, do klína mu skáčou přímo a hned. (Bez varování) Mirek se jen směje, nic se tu nemění, je králem večera, patří mu svět. (Yeah!) [Refrén] (Všechny skáčou) Ženy ho svírají v pevném obklíčení, do klína mu skáčou přímo a hned. (Je to jízda) Mirek se jen směje, nic se tu nemění, je králem večera, patří mu svět. [Outro] Pětasedmdesát let a takový zájem, tohle se jen tak někomu nestane. (Nestane se) Byl to večírek, co zaváněl rájem, ať mu ten úsměv navždy zůstane. [Outro]