Ráj na zemi, odkud se už nikdy nevrátíš domů

[Intro] Vítejte na Ostrově svobody, přátelé. Jediný problém je, že svoboda pohybu byla právě zrušena. [1. sloka] Na letišti v Havaně je ticho jako v hrobě, ideální destinace v téhle divné době. Cisterny jsou prázdné, vyschly jako trouud, letadla se nehnou, zastavil se proud. Kubánské úřady jen krčí rameny (krčí rameny), strojům v nádržích chybí ty plameny. Kdo chtěl letět domů, ten má dneska smůlu, zůstane tu trčet, zírat na tabuli u stolu. [2. sloka] Cestovní kanceláře si teď trhají vlasy, zrušené turnusy, pryč jsou zlaté časy. Klientům volají, že nikam nepoletí, je to prý situace pro dospělé i děti. (Nikam neletíš!) Delegát ti píše smutnou zprávu do mobilu, že letadlo nemá ani kapku síly v žílu. Zůstaňte v Praze, nebo kde zrovna jste, tenhle výlet snů prostě neklapne. [Bridge] Revoluce zvítězila nad logikou asi, nemají kerosin, tak si rvou vlasy. Ostrov se izoloval lépe než kdy dřív, není čím natankovat ten ocelový div. (Absurdní div) Chtěli jste romantiku ve stínu starých palem? Máte ji mít, i s tím palivovým málem. Nikdo neví, kdy se kohout otočí, a kdy to letadlo s námi zatočí. [3. sloka] Civilní lety jsou teď sci-fi povídka, vláda to látuje jak zlomená pravítka. Turisti na ostrově, rukojmí bez viny, čekají na zázrak nebo na noviny. Možná popluou vorem, jak místní zvykem je, když ropa není, tak se prostě nepije. (Nepije se) Kdo chtěl vidět ráj, vidí jenom past, Kuba je na suchu, to je ta pravá slast. [Outro] [Outro]