Když slavné jméno narazí do svodidel tvrdé reality

[Intro] [1. sloka] Timur Kramár, jméno, co teď plní sítě, semnáct let na krku, už není malé dítě. Vzal si silné auto, chtěl se asi projet, jenže fyzika a vlivy, to je špatný dojet. Skončil mimo cestu, plechy trochu křivé, zprávy o tom letí, jsou to rány živé. Nebylo to čisté, testy něco našly, teď aby se právníci z toho všeho zašili. [2. sloka] Už vydal prohlášení, sype popel na hlavu, že pokazil si pověst i rodinnou oslavu. Píše, že ho mrzí, co se v noci stalo, i když štěstí v neštěstí při něm asi stálo. Nikdo nebyl zraněn, jenom ego trpí, komentáře pod článkem, ty jsou trochu trny. Slibuje, že poučí se z téhle velké chyby, už nebude si hrát na krále, co dělá sliby. [Bridge] Slavný táta Maroš, ten asi kroutí hlavou, (kroutí hlavou) že synátor se stal takovouhle zprávou. Testy byly jasné, nebylo to jen tak, (jen tak) nad slibnou budoucností visí černý mrak. Můžeš mít talent a můžeš mít i styl, (mít styl) ale za volantem jsi to chlapče nedomyslel. Teď místo potlesku slyšíš jenom soudy, jak se rychle dostat z téhle trapné ostudy. [3. sloka] Život půjde dál, zaplatí se škoda, jen v bulváru to bude ještě chvíli móda. Možná začne chodit pěšky, nebo jezdit v MHD, aby příště nezpůsobil žádné další nehodě. Je to drahá lekce pro ty, co maj všechno, že na silnici platí zákon, a ne jenom jméno. Timur už to ví a snad to myslí vážně, že řídit pod vlivem je nápad hodně vlažný. [Outro]