Sbohem tátovi, kterého jsem vlastně nestihl poznat

[Instrumental Intro] [Verse 1] Ben Cristovao dneska černou barvu obléká, zpráva z dálky přišla, smutná a daleká. Jeho táta Bénis, co v Angole žil, svůj životní příběh právě dopsal a dopil. Na sociální síti fotka visí v rámu, Ben se loučí s mužem bez velkého flámu. Spíš s tichou vzpomínkou a trochou lítosti, že život stavěl mezi ně ty velké mosty (velké mosty). [Pre-Chorus] [Melancholic] I když spolu nežili, krev se nezapře, smrt teď tyhle dveře navždy zavře. [Chorus] [Emotional] Sbohem táto, co jsi mi dal jméno i tvář, i když jsi byl pro mě spíš jak vzdálená zář. Nestihli jsme kafe, nestihli jsme slova, teď už to (nikdy) nezačneme znova. (Nezačneme znova) [Instrumental Break] [Verse 2] Ben píše upřímně, co všechno po něm má, ten talent v krvi, co mu hudbu dává (co mu dává). Barvu pleti, jméno, taky sourozence, osud to namíchal v podivné skládance. Čtyři další děti, co tátu sdílely, zatímco Ben skládal svoje hity v neděli. Možná je to drsný, možná je to fér, že až konec ukáže ten správný směr. [Chorus] [Emotional] Sbohem táto, co jsi mi dal jméno i tvář, i když jsi byl pro mě spíš jak vzdálená zář. Nestihli jsme kafe, nestihli jsme slova, teď už to (nikdy) nezačneme znova. [Build Up] [Verse 3] Píše, že ho mrzí, že čas jim utekl, že si s ním u stolu nikdy nesvlékl tu masku hvězdy a prostě nebyl syn, teď už nad tím visí jenom černý stín. Věří ale pevně, že se jednou potkají, tam nahoře, kde andělé už zpívají. Bénis Cristovão teď má svůj klid, a Ben musí dál pro fanoušky žít. [Chorus] [Emotional] Sbohem táto, co jsi mi dal jméno i tvář, i když jsi byl pro mě spíš jak vzdálená zář. Nestihli jsme kafe, nestihli jsme slova, teď už to (nikdy) nezačneme znova. [Outro (Instrumental)] [Fade Out]