Sensei Moric a digitální heroin_ Facka od japonského mistra

[VERSE 1] V křesle sedí Petr, naproti Pavel Moric, není to jen rváč, co umí cihly bořit. Karate mistr, co má duši na dlani, přišel nám říct, jak se bránit zklamání. Dva měsíce volna? To je jeho meta, zatímco my v práci kmitáme jak četa. Vypnout ten systém, odjet někam do hor, kde neštěká pes a neřve na tě motor. Spoustu lidí neví, že si benzín lejou, do vlastního ohně, když se věci dějí. Myšlenky nás drtí, to drama v hlavě pálí, jak ten řecký zájezd, co nám kdysi dali. [CHORUS] Neminout sebe, to je to hlavní o co tu kráčí, vypni ten mobil, nebo tě ten proud vláčí. Digitální heroin, dopamin stříká, duše se krčí a tiše si vzlyká. Vem pěnový meč a rozbij si hubu, vylez ze své ulity, opusť tu zhoubu. Disciplína bolí, ale nese ovoce, nečekej na zázrak, nečekej na Vánoce. [VERSE 2] Děti na TikToku, čtyři až šest hodin, mozky jim měknou, to je konec rodin. Neurovědci v Silicon Valley se smějí, jak nám ty lajky do žil jedu lejí. Pavel dal detox, půl roku bez sítě, koukal na brouky, jak malé dítě. Netflix je nula, jen ticho a klid, zní to jak horor, pro moderní lid. V Portugalsku seděl, čtyři dny o vodě, sám se sebou v té největší svobodě. Žádná kniha, mobil, jen plachta a dech, to je ta medicína, co ti zrychlí tep. [CHORUS] Neminout sebe, to je to hlavní o co tu kráčí, vypni ten mobil, nebo tě ten proud vláčí. Digitální heroin, dopamin stříká, duše se krčí a tiše si vzlyká. Vem pěnový meč a rozbij si hubu, vylez ze své ulity, opusť tu zhoubu. Disciplína bolí, ale nese ovoce, nečekej na zázrak, nečekej na Vánoce. [VERSE 3] Japonský mistr, ten se s tím nepatlá, poprvé opraví, podruhé ti zatne tipec, nemehla. Když potřetí chybu uděláš zas, jsi pro něj vzduch, ztratil jsi hlas. To je ta škola, co dneska nám chybí, každý chce pochvalu, i když dělá chyby. Dělej méně, dosahuj více, to je ten trik, nebuď jak křeček, co běhá pro zvyk. Miliardář vlevo, vědec vpravo stojí, srovnávat se s nimi? To se jenom hojí tvé malé ego, co pořád chce růst, dej si radši od úspěchu chvíli půst. [BRIDGE] Indie volá, tam v špíně a prachu, děti se smějí, nemají strachu. Plyšák je poklad, co oči rozzáří, zatímco my tady mračíme se v tváři. Sádguru v jeskyni, oheň tam hoří, patnáct let v kuse, čas se tam boří. Není to o penězích, o drahých hodinkách, ale o jiskře v očích a o vzpomínkách. Máš bílý praporek? Nebo už žlutý? Červená bliká, jsi do kouta zahnutý! [CHORUS] Neminout sebe, to je to hlavní o co tu kráčí, vypni ten mobil, nebo tě ten proud vláčí. Digitální heroin, dopamin stříká, duše se krčí a tiše si vzlyká. Vem pěnový meč a rozbij si hubu, vylez ze své ulity, opusť tu zhoubu. Disciplína bolí, ale nese ovoce, nečekej na zázrak, nečekej na Vánoce. [OUTRO] Tak zahoď ten telefon, běž do lesa spát, nebo si s kámošem do držky dát. V dobrém a s citem, prožít tu sílu, nebuď jen stínem ve vlastním dílu. Chtěl jsem žít jinak? To nesmíš říct, musíš jít životu s odvahou vstříc. Pavel to řekl a Petr to ví, kdo nemine sebe, ten zvítězí. (Cvak. Ticho. Konec vysílání.)