Měření prázdnoty když se mozek topí v digitálním šumu

[Intro] [1. sloka] Nasazuju čepici plnou elektrod a studeného gelu, chci vidět holou pravdu, kam až s tímhle dojedu. Věda se dívá, co dělá nekonečný scrollování, jestli tam uvnitř zbylo aspoň malý zdání, že jsem to já, nebo jen automat na rychlý lajky. Připojený dráty, žádný únik, žádný báchorky. Grafy na monitoru začínají kreslit křivé čáry, teď se ukáže, jak fungují ty digitální čáry. [Refrén] Mozek se koupe v lázni levnýho dopaminu, zatímco oči hltají tu barevnou špínu. Křivka se mění, skoro jako bych už nežil (nežil), vteřinový videa, co jsem to vlastně střežil? (Je to brainrot), co požírá nám vědomí, (je to brainrot), a nikdo z nás to nezlomí. [2. sloka] Další a další, palec jenom mechanicky kmitá, pozornost je pryč, v síti pavučin se zmítá. Alfa vlny nastupují, stav hluboké hypnózy, přepínám videa, hledám ty šílený pózy. Měřící přístroj ukazuje děsivý ticho, místo aktivity je tam jenom prázdný břicho. Kognitivní funkce šly si lehnout někam spát, uprostřed obsahu, co máš mít tolik rád. [Refrén] Mozek se koupe v lázni levnýho dopaminu, zatímco oči hltají tu barevnou špínu. Křivka se mění, skoro jako bych už nežil (nežil), vteřinový videa, co jsem to vlastně střežil? (Je to brainrot), co požírá nám vědomí, (je to brainrot), a nikdo z nás to nezlomí. [3. sloka] Výsledky mluví jasně, není o čem pochybovat, stačí pár minut a začneš se tam schovávat. Před realitou, co vyžaduje trochu snahy, ztratili jsme výdrž, ztratili jsme váhy. Je to jen šum, co vypíná nám kritický myšlení, změřeno a sečteno, jsme v tom uvěznění. Hlava je prázdná, jenom signál tiše pípá, z chytrýho člověka stává se jen loutka, co chcípá. [Refrén] Mozek se koupe v lázni levnýho dopaminu, zatímco oči hltají tu barevnou špínu. Křivka se mění, skoro jako bych už nežil (nežil), vteřinový videa, co jsem to vlastně střežil? (Je to brainrot), co požírá nám vědomí, (je to brainrot), a nikdo z nás to nezlomí. [Outro]