Ztraceni v mlze displejů kde čas nemá žádnou cenu

[Intro] [1. sloka] Oči se otevřou a ruka hledá ten černý rám, světlo z displeje je první věc co ráno mám. (Mám ho rád) Chtěl jsem jen minutu a najednou je hodina pryč, můj vlastní mozek na mě upletl tenhle bič. Stránky v knize se mlží a řádky nedávají smysl, jako by v husté mlze plavala má vlastní mysl. (Kde jsi teď) Každé pípnutí je jako rána do ticha, soustředění pomalu ale jistě utichá. Cítím se prázdný i když hlava je tak plná, zase mě spláchla ta digitální vlna. [2. sloka] Je to chemie co mi v těle tiše vládne, touha po odměně co nikdy, nikdy neochladne. (Stále hlad) Bojím se ticha a bojím se být chvíli sám, protože v prázdnu vidím všechno co už nevnímám. Zkratky v myšlení a zkratky v každém mém kroku, nepoznám hloubku v tom nekonečném toku. (Rychlý proud) Musím se zastavit a nechat nudu ať mě bolí, přestat být vězněm ve své vlastní, zlaté holi. Cesta ven vede přes bolest a přes odříkání, zastavit ten kolotoč věčného hledání. [Refrén] Vypni ten signál co ti krade duši po kouskách, najdi ten klid co se ti ztrácí v levných zkouškách. (Zastav to) Soustředění není dar ale tvrdě vyhraný boj, když odpojíš ten věčně hladový a lačný stroj. Vrať se k sobě dřív než zapomeneš kdo vlastně jsi, roztrhni ty neviditelné a pevné závěsy. [Post-refrén] (Už stačí...) (Musíš to najít...) [Outro] Ticho léčí mysl co byla tak dlouho nemocná, ta chvíle bez signálu je náhle mocná.