[VERSE 1] Naval Ravikant sedí v křesle a sype moudra z rukávu, úspěch je prý nespokojenost, co ti zkazí náladu i kávu. Štěstí je naopak stav, kdy ti nic nechybí a máš klid, Sokrates na tržišti se směje, kolik krámů nemusí mít. Touha je jen kontrakt se sebou, že budeš chvíli trpět, dokud neurveš tu hračku, kterou musíš nutně strpět. Jsi jen smutná opice, co čeká na další sladký banán, myslíš, že až ho sníš, tak budeš konečně velký pán. Ale pozor, bohatství tě neudělá šťastným, jak se zdá, výherce loterie je za dva roky tam, kde ten, co nic nemá.
[CHORUS] Tak nebuď otrok statusu, to je hra s nulovým součtem, jeden musí dolů, aby druhý mohl mávat tučným účtem. Raději tvoř bohatství, co pro všechny kolem roste, než se prát o místo na žebříčku, kde je to jen sprosté. Pravá svoboda je cíl, ne zlatá klec a falešná sláva, vyhraj tu hru rychle, ať ti z toho nepraskne hlava.
[VERSE 2] Buď holistický sobec, co se nestydí myslet na sebe, nechoď na svatby a večírky, co tě jenom zebou v zádech i v nebi. Naval říká jasně: nepiš mi a neolej, já na to dlabu, nemám kalendář a schůzky, nechci hrát tu společenskou babu. Pokud se nemůžeš rozhodnout, tak odpověď je vždycky ne, žádné možná, žádné zítra, prostě to utni, ať to zhyne. Efektivita a štěstí, to jde ruku v ruce, věř mi brachu, když jsi šťastný, uděláš toho víc a nebudeš mít z práce strachu. Najdi to, co pro tebe je hra, ale pro ostatní tvrdá dřina, pak je porazíš všechny, protože pro ně je to jenom vina.
[CHORUS] Tak nebuď otrok statusu, to je hra s nulovým součtem, jeden musí dolů, aby druhý mohl mávat tučným účtem. Raději tvoř bohatství, co pro všechny kolem roste, než se prát o místo na žebříčku, kde je to jen sprosté. Pravá svoboda je cíl, ne zlatá klec a falešná sláva, vyhraj tu hru rychle, ať ti z toho nepraskne hlava.
[VERSE 3] Budoucnost je divoká, drony jako autonomní kulky sviští, válka se změní v robotickou hru na bitevním hřišti. A tlustí lidé zmizí, glukagonu podobný peptid to spraví, obezita skončí, i když to doktory a trenéry nebaví. Vychovávej děti jako vlky, ne jako poslušné pudly, ať mají svoji hlavu a nenosí u nosu jen nudli. Společné spaní v posteli prý děti zabíjí, to jsou kecy, historie lidstva ukazuje, že to jsou přirozené věci. Věda v biologii je prý stále ještě v době kamenné, nerozumíme ničemu, jen řežeme tkáně zramované.
[BRIDGE] Pamatuj na smrt, ta jediná je tady vážně jistá, všechno půjde na nulu, i když jsi ten největší optimista. Tvoje pozornost je měna, kterou platíš tenhle svět, tak ji nepromrhej na zprávy, co jsou pro duši jak jed. Minulost je uzel, co nejde nikdy, nikdy rozmotat, Alexandr ho mečem rozťal, tak se přestaň v kruhu motat. Všechny ty rady, co dáváš svému já před deseti lety, jsou přesně to, co potřebuješ slyšet dneska, ty poplety!
[CHORUS] Tak nebuď otrok statusu, to je hra s nulovým součtem, jeden musí dolů, aby druhý mohl mávat tučným účtem. Raději tvoř bohatství, co pro všechny kolem roste, než se prát o místo na žebříčku, kde je to jen sprosté. Pravá svoboda je cíl, ne zlatá klec a falešná sláva, vyhraj tu hru rychle, ať ti z toho nepraskne hlava.
[OUTRO] Neber se tak vážně, jsi jen opice v drahém obleku, život je jen krátký mžik, tak se nedej do breku. A největší rada na závěr? Žádnou ode mě nečekej, vypni ten podcast, jdi ven a raději už nejekej. Hra skončila.