Nekonečný příběh o tom jak z ničeho vzniklo všechno

[Intro] [1. sloka] Všechna ta energie v bodě bez rozměru, kde neplatí zákony a neznáme míru. Nebylo včera a nebyl ani prostor pro hlas, hustota drtí vše, co by chtělo mít jas. V tom bodě nula, kde začal náš čas. [2. sloka] Prostor se nafoukl rychleji než myšlenka, z horké kaše se stává ta největší tajenka. Kvarky se vaří v polévce z plazmatu, vesmír se rozpíná v šíleném chvatu. V tom bodě nula, kde začal náš čas. [3. sloka] Tři sta osmdesát tisíc let trvala tma, než foton vyletěl a zjistil, co před sebou má. Elektron s protonem konečně v páru, vesmír už vychladl z největšího žáru. V tom bodě nula, kde začal náš čas. [4. sloka] Díváme se zpátky na ten starý obraz, reliktní záření je ten důkaz a odraz. Z popela prvních hvězd jsme tu my vznikli, na věčné rozpínání jsme si už zvykli. V tom bodě nula, kde začal náš čas. [Outro]