Když v žilách houstne krev a mozek vysílá signál

[Intro] [1. sloka] Začíná to nenápadně, jenom malá žízeň (jenom malá), Rty jsou suché jako poušť a jazyk hledá vláhu. Myslíš si, že máš čas, že to není žádná tíseň, Ale tvoje buňky uvnitř právě ztrácejí rovnováhu. Mozek se ti smršťuje, doslova se zmenšuje (zmenšuje se), Soustředění klesá dolů, jako kámen do vody. Cítíš se tak unavený, energie ustupuje, A přitom stačí tak málo, jenom změnit metody. [Refrén] Tělo volá o pomoc, když hladina klesá (klesá dolů), Každá buňka v organismu vysílá svůj kód. Nenech to zajít daleko, vyhni se tomu stresu, Voda je to palivo, co drží v chodu tenhle závod. (Tak se napij) [2. sloka] Teď jdeme hlouběji, tam kde to nevidíš (nevidíš to), Krev ti houstne v žilách, je to jako hustý sirup. Srdce musí makat víc, ty ho tímhle nešetříš, Pumpuje to ztěžka, abys udržel ten postup. Ledviny teď panikaří, drží každou kapku (drží ji), To co z tebe vychází, má tmavě žlutý odstín. Toxiny se hromadí a chystají tu past, Organismus jede na dluh, to je ten tvůj zločin. [Refrén] Tělo volá o pomoc, když hladina klesá (klesá dolů), Každá buňka v organismu vysílá svůj kód. Nenech to zajít daleko, vyhni se tomu stresu, Voda je to palivo, co drží v chodu tenhle závod. (Tak se napij) [3. sloka] Kůže ztrácí pružnost, vypadáš starší než jsi (starší), Hlava třeští jako střep, migréna už klepe. Termoregulace selže, když jsou horka větší, Bez vody se tvoje tělo prostě neobejde lépe. Když máš pocit žízně, tak už je vlastně pozdě (je pozdě), To je signál nouze, co ti mozek právě poslal. Nečekaj na zázraky, nečekaj na hrozny, Sklenice vody je to, co bys do sebe měl dostat. [Refrén] Tělo volá o pomoc, když hladina klesá (klesá dolů), Každá buňka v organismu vysílá svůj kód. Nenech to zajít daleko, vyhni se tomu stresu, Voda je to palivo, co drží v chodu tenhle závod. (Tak se napij) [Outro]