Vteřina kdy se modré nebe změnilo v hořící peklo

[Intro] [Intro] (Je osm hodin, patnáct minut.) [Refrén] Jediný záblesk a město padá do ticha (do ticha), smrt přišla z nebe a nikam se nepospíchá (nepospíchá). Stíny jsou navždy vryté do kamenných zdí, nikdo se neprobudí, i když se mu to jen zdí. Světlo co pálí víc než tisíc sluncí, zbyly jen trosky a popel v našich rukou (v našich rukou). [1. sloka] Byl jasný den a na nebi jen jeden stín, Little Boy padá a nese tíhu všech vin (všech vin). Teplota stoupá na tisíce stupňů hned, v tu chvíli přestal existovat známý svět. Kůže se taví a voda se mění v páru, lidé se mění v prach uprostřed toho žáru (uprostřed žáru). [Refrén] Jediný záblesk a město padá do ticha (do ticha), smrt přišla z nebe a nikam se nepospíchá (nepospíchá). Stíny jsou navždy vryté do kamenných zdí, nikdo se neprobudí, i když se mu to jen zdí. Světlo co pálí víc než tisíc sluncí, zbyly jen trosky a popel v našich rukou (v našich rukou). [2. sloka] Bloudí tu postavy co nemají už tvář, nad městem visí ta smrtící, divná zář. Hledají vodu a řeka je plná těl, takovou hrůzu by nikdo vidět nechtěl (nikdo nechtěl). Pak začal padat ten černý, mastný déšť, zůstala jen bolest a k nebi zvednutá pěst. [Refrén] Jediný záblesk a město padá do ticha (do ticha), smrt přišla z nebe a nikam se nepospíchá (nepospíchá). Stíny jsou navždy vryté do kamenných zdí, nikdo se neprobudí, i když se mu to jen zdí. Světlo co pálí víc než tisíc sluncí, zbyly jen trosky a popel v našich rukou (v našich rukou). [Outro] [Outro] Černý déšť smývá stopy... Už není cesty zpět. [Outro]