Odkaz lovce záhad a stroje v temnotách

[Intro] [Instrumental Intro] [Cinematic Build Up] (Vzpomínky...) (Budoucnost...) [Verse 1] Devadesát let se ptal, kdo jsme a kam jdeme, hledal stopy v prachu, co dávno je němé. Erich von Däniken teď zavřel svoji knihu, odešel za bohy do hvězdného tichu (do tichu). Zanechal nám otázky vytesané do skal, jestli tu někdo cizí před věky stál. Jeho hlas teď zní už jenom z archivu, zanechal nám mapu k velkému pletivu. [Chorus] A zatímco on letí tam, kde tušil stíny, my stavíme ze slitin kovové mašiny. Sondy míří k asteroidům, motory hoří, rok dva tisíce dvacet šest se do tmy noří. Hledáme pravdu chladnou a surovou, nebo jen potvrdíme tu jeho, snovou? [Post-Chorus] (Ke hvězdám) Tam kde mlčí vesmír (vesmír). (Ke hvězdám) Kde se mýtus mění v směr. [Verse 2] Na Titanu a v pásu planetek je cíl, věda kráčí vpřed a nezná žádný díl. Už to nejsou jen kresby na planině Nazca, je to tvrdá data, žádná, žádná maska (žádná maska). Technologie zkoumá každý kousek ledu, navazujeme na tu nekonečnou vědu. Možná se tam nahoře teď Erich usmívá, když vidí, co ta naše sonda odkrývá. [Chorus] A zatímco on letí tam, kde tušil stíny, my stavíme ze slitin kovové mašiny. Sondy míří k asteroidům, motory hoří, rok dva tisíce dvacet šest se do tmy noří. Hledáme pravdu chladnou a surovou, nebo jen potvrdíme tu jeho, snovou? [Bridge] [Instrumental Break] [Melancholic Solo] Kde končí fantazie a začíná fakt? Mezi zemí a nebem je uzavřen pakt. Jeden snil o bozích v létajících vozech, my hledáme život v bakteriálních prozech. (Všechno je jedno) [Chorus] [Epic Orchestral Drop] A zatímco on letí tam, kde tušil stíny, my stavíme ze slitin kovové mašiny. Sondy míří k asteroidům, motory hoří, rok dva tisíce dvacet šest se do tmy noří. Hledáme pravdu chladnou a surovou, nebo jen potvrdíme tu jeho, snovou? [Outro] Možná se jednou potkáme v té dálce, vzpomínky na minulost v kosmické válce. Sondy letí dál... (Letí dál...) [Fade Out]