ČEKÁNÍ NA DĚDICTVÍ ANEB BYDLENÍ ZA TŘINÁCT PLATŮ

[HOOK] Chceš bydlet ve vlastním? Tak to máš smůlu, brachu, ceny letí do nebes, toneš v dluzích a strachu. Vojta Žižka s Vítem mají data, co tě zchladí, poslouchej tu pravdu, co nám všem teď radí. [VERSE 1] Česká republika, to je smutný premiant Evropy, dostupnost bydlení tu zanechává hrozné stopy. Třináct hrubých ročních platů, abys měl kde hlavu složit, na to musíš, milý občane, sakra dlouho dožít. V Mnichově je draho, v Londýně je draho též, ale tady v Praze, to je prostě jedna velká lež. Developeři pláčou, že povolit dům trvá roky, úřad je jak šnek a my děláme jen malé kroky. Staví se tu málo, poptávka je jako hladový vlk, a ty si v bance u přepážky jenom polkneš mlk. [CHORUS] A tak čekáme, až generace Baby Boomers odejde, až se ten jejich majetek k nám dolů sejde. Tři sta šedesát tisíc bytů drží sedmdesátníci, my jsme ti hladoví supi, co krouží nad dědici. Je to morbidní plán, ale jiný už nemáme, v téhle bytové loterii jen tiše doufáme. Ceny neklesnou, dokud příroda nezavelí, do té doby budeme bydlet leda tak v posteli. [VERSE 2] Mapa se nám barví, z oranžové do zelené, vesnice se vyprazdňují, domy jsou tam zlevněné. Všichni chtějí do Prahy, do Brna a do Plzně, na malém městě chcípl pes a trh tam mrzne. Kdo má dům v pohraničí, ten ať radši prodává, protože tam za deset let nikdo nic nedodává. Obce do deseti tisíc, tam je riziko pádu, zbydou tam jen prázdné ulice a pocit chladu. Lidi jdou za prací, za životem, za penězi, venkov se stává skanzenem, kde nikdo nevězí. [CHORUS] A tak čekáme, až generace Baby Boomers odejde, až se ten jejich majetek k nám dolů sejde. Tři sta šedesát tisíc bytů drží sedmdesátníci, my jsme ti hladoví supi, co krouží nad dědici. Je to morbidní plán, ale jiný už nemáme, v téhle bytové loterii jen tiše doufáme. Ceny neklesnou, dokud příroda nezavelí, do té doby budeme bydlet leda tak v posteli. [VERSE 3] Vzpomínáme na časy, kdy se stavěly paneláky, komunista bouchal byty, neřešil žádné páky. Třicet tři tisíc ročně, to byla jiná jízda, dneska patnáct tisíc a úředník jen hvízdá. Ivan Bartoš zkusil digitalizaci, velký krach, místo zrychlení tu máme jenom bordel a prach. Pět let budem čekat, než se systém opraví, do té doby nás ta byrokracie popraví. Papír střídá papír, razítko střídá razítko, stavět dům v téhle zemi je jak hrát si na sítko. [BRIDGE] A Vojta se jen usmívá, on trefil jackpot v čase, koupil byt za dva miliony v té nejlepší trase. Teď má hodnotu šest a nájem mu to splácí, zatímco my ostatní v práci potíme se jak dravci. Zhodnocení o stovky procent, to je sen každého, kdo měl odvahu a data v roce dva tisíce šestnáctého. [CHORUS] A tak čekáme, až generace Baby Boomers odejde, až se ten jejich majetek k nám dolů sejde. Tři sta šedesát tisíc bytů drží sedmdesátníci, my jsme ti hladoví supi, co krouží nad dědici. Je to morbidní plán, ale jiný už nemáme, v téhle bytové loterii jen tiše doufáme. Ceny neklesnou, dokud příroda nezavelí, do té doby budeme bydlet leda tak v posteli. [OUTRO] Takže si kupte stan nebo čekejte na babičku, realitní trh nám dává pěknou facku na líčku. Data mluví jasně, kdo nekoupil, ten prohloupil, a kdo čeká na slevu, ten se v iluzích utopil.