Když se zavřou dveře domů a ulice je jediný přítel

[Instrumental Intro] [Verse 1] Turisté vidí jenom fasády a staré brány, ale pod povrchem se hojí docela jiné rány. Není to jen o husitech a slavné historii, je to o dětech, co svou vlastní tichou bitvu žijí. V ulicích, kde se večer stíny dlouží (stíny dlouží), někdo po pomoci marně a tiše touží. Maloměsto umí být kruté i slepé zároveň, když nevíš, jak překročit tu neviditelnou úroveň. [Verse 2] Systém má tabulky, ale život nemá řádky, pro některé cesty už nevedou prostě zpátky. Hledají místo, kde by je někdo vážně bral, kde by se člověk o jejich osud doopravdy bál. Není to o penězích, je to o tom pocitu (o tom pocitu), že nejsi zbytečný v tomhle šedivém úsvitu. Klub je jak maják v moři lhostejnosti, pro ty, co mají dětství plné dospělých starostí. [Breakdown] [Bridge] Někdy stačí jenom poslouchat a být tam, když se celý svět rozpadá a jsi v něm sám. Ty příběhy se píšou za zavřenými dveřmi, (za zavřenými dveřmi, kde ticho křičí). Není to pohádka se šťastným koncem hned, je to boj o každý jeden další krok vpřed. Kdo podá ruku, když všichni ostatní uhnou? Když naděje a sny tak strašně rychle ztuhnou. [Verse 3] Tábor má dvě tváře, jednu hezkou a jednu drsnou, pro ty, co musí projít tou cestou hrozně trnou. Ale dokud jsou lidé, co to tady nevzdávají, tak ty děti na ulici naději stále mají (stále mají). Není to vidět na fotkách z letní dovolené, jsou to osudy křehké a často uvnitř zlomené. Pod pokličkou města to stále tiše vře, kdo se nedívá, ten tu pravdu nikdy nepopře. [Outro (Instrumental)]