Až teprve konec nás učí jak máme začít

[Instrumental Intro] [Soft Piano] [Slow Build] [Verse 1] Žijeme dny jako by zítřek byl náš věčný sluha, všechno je samozřejmé a čas prý stále máme. Nevidíme že kolem nás se tiše stahují kruhy, a na ten pravý život vlastně jenom čekáme. [Verse 2] Ten nejhlasitější budík totiž vůbec nekřičí, je to jen jemný šum co někde v dálce zní. Snažíme se ho umlčet v tom našem bezpečí, děláme že neslyšíme to volání poslední. [Chorus] Až teprve stín nám ukáže kde je světlo, až teprve konec nás naučí jak dýchat. Aby nám to důležité mezi prsty neuteklo, musíme přestat před vlastním osudem utíkat. [Instrumental Break] [Violin Solo] [Verse 3] Najednou jsou hádky malé a úplně zbytečné, když vidíš že žádný nádech není záruka (není záruka). Barvy jsou jasnější a chvíle jsou skutečné, když víš že každá minuta je nabídnutá ruka. [Chorus] Až teprve stín nám ukáže kde je světlo, až teprve konec nás naučí jak dýchat (jak dýchat). Aby nám to důležité mezi prsty neuteklo, musíme přestat před vlastním osudem utíkat. [Bridge] Jako měsíc co se ztrácí aby znovu vyšel, i my jsme součástí té velké proměny. Kdo se bát přestal tak ten teprve uslyšel, jak hluboko v zemi máme svoje kořeny. [Verse 4] Není to o strachu ale spíše o vděčnosti, za to že teď a tady můžem ještě stát. Hledáme smysl v té naší lidské křehkosti, a učíme se konečně doopravdy milovat. [Chorus] Až teprve stín nám ukáže kde je světlo, až teprve konec nás naučí jak dýchat. Aby nám to důležité mezi prsty neuteklo, musíme přestat před vlastním osudem utíkat. [Outro] (Musíme přestat utíkat) Učíme se žít... (Díky smrti žít) [Fade Out]