Skladba konfrontuje mezigenerační rozdíly v dostupnosti bydlení, srovnává ekonomickou realitu 90. let s dneškem a reaguje na kritiku starší generace vůči mladým, kteří musí řešit zděděné infrastrukturní dluhy.
[Instrumental Intro]
[Chorus]
[Hype] [Bold]
Dřív pět ročních platů stačilo na celej byt,
dneska za pět let sotva na vstup, abys mohl žít,
tenhle balíček karet my nemíchali, ale musíme s ním hrát.
[Verse 1]
[Melodic Rap] [Confident]
Rok dva tisíce dvacet tři byl čistej extrém,
ceny letí nahoru, my nevíme kudy ven. (Kudy ven!)
Nominál a úroky nám teď lámou vazy,
realita příjmů padá tvrdě na podlahy.
V devadesátkách jste sice měli drahej úrok,
ale k vlastnímu bydlení byl jenom malej skok. (Jen malej skok)
Dneska šetřím pět let jenom na ten start,
hypotéka na třicet pět let, to je teď náš part.
[Verse 2]
[Fast Rap] [Aggressive]
Tak neříkejte, že mladí neví, co by chtěli,
když vy jste ten porevoluční sprint celej snědli. (Všechno snědli!)
Infrastruktura stojí a zákon nefunguje,
váš dluh na našich zádech se teď kumuluje.
Ale nebojte se nic, my tu zatáčku vyberem,
i když nás to stojí pot a daně berem útokem.
Makáme víc než vy, to je ta realita,
nájem není stigma, je to racionální kvalita.
[Chorus]
[Hype] [Bold]
Dřív pět ročních platů stačilo na celej byt,
dneska za pět let sotva na vstup, abys mohl žít,
tenhle balíček karet my nemíchali, ale musíme s ním hrát.
[Instrumental Break]
[Chorus]
[Hype] [Bold]
Dřív pět ročních platů stačilo na celej byt,
dneska za pět let sotva na vstup, abys mohl žít,
tenhle balíček karet my nemíchali, ale musíme s ním hrát.
[Outro (Instrumental)]