Když se melodie utopí v nekonečném moři šumu

[Instrumental Intro] [Verse 1] Každou vteřinu se valí další a další proud, servery se plní daty a nejde se z toho zout. Sto tisíc nových stop každý jeden den (každý den), co mělo být uměním, je teď jenom sen. Už nejde o pocity, co ti sevřou hrudník, je to jenom obsah, prázdný jako podník. Algoritmus hltá ty generované zmetky, a my v tom hledáme ztracené chvíle od pětky. [Verse 2] Už nikdo neposlouchá, jen to hraje v pozadí, šedivá zóna zvuku, co nikomu nevadí. Je to zvuk deště nebo jenom bílý šum (bílý šum)? Z hudby se stala tapeta pro náš prázdný dům. Kreativita umírá pod tíhou statistiky, zmizela duše, zbyly jenom laciné triky. Je toho příliš moc a hodnota jde k nule, umělci se topí v té digitální smůle. [Breakdown] [Bridge] Kde je ten moment, kdy ti naskočila husí kůže? Teď je to jenom produkt, co nikomu nepomůže. Ztrácíme kontext v záplavě té vaty, všechno zní stejně, od rána do pátý. Stroje chrlí smyčky bez kouska citu, a lidský faktor mizí v tomhle, v tomhle bitu (v tomhle bitu). Kvantita vyhrála, kvalita je v koutě, vítejte v budoucnosti, v téhle smutné pouťe. [Verse 3] Melodie se rozpadla na funkční frekvence, nikdo už neřeší žádné hudební krence. Je to jen potrava pro nenasytné stroje, prohrané jsou předem všechny naše boje. Budoucnost je hluk, co nemá žádný tvar, zbylo jen smetiště a digitální zmar. A v tomhle tichu, co se tváří jako hluk, jsme ztratili to hlavní, zbyl jen prázdný zvuk. [Outro (Instrumental)]