Zpověď korporátní mumie aneb Žebřík na špatný zdi

[HOOK] Tak poslouchejte, smradi, co mají život před sebou, než vás ty vaše sny a ambice pohřbí pod sebou. Jsem starej chlap, co přežil vlastní smrt a viděl tmu, přináším reportáž přímo ze chřtánu systému! [VERSE 1] Padesát let jsem žil jak v křeči, věřil v každou lež, že když máš drahej barák, tak zaručeně vyhraješ. Kariéra, respekt, oblek, kravata až na podlahu, myslel jsem, že jsem king a že mám patent na odvahu. Plnil jsem plány, čtvrtletní reporty, grafy růstu, žral jsem ty korporátní kecy i v době půstu. Byl jsem pan Někdo, ředitel, co řídí velký věci, než mi došlo, že jsem jen křeček v pozlacený kleci. [CHORUS] Až potom! Až pak! Až jednou budu v důchodu! Teď nemám čas, musím běžet k dalšímu obchodu. Až splatím tenhle dluh, až děti vyletí z hnízda, pak začne ta pravá, ta nefalšovaná jízda! Jenže ta mrcha s kosou se na kalendář nedívá, až ti klekne pumpa, zbude jen hlína šedivá. [VERSE 2] Bylo mi padesát dva, zrovna jsem řešil divize, když se mi zatočila hlava z tý skvělý vize. Místo poradní síně najednou studená nemocnice, hadičky v žilách, pípání a bledá sestra u postele - velice. Doktor mi řekl: „Měl jste kliku, pane inženýre,“ ale já čuměl do stropu a cítil se jak v díře. Celý život šplháš po žebříku jak cvičená opice, aby sis nahoře všimnul, že je opřenej o špatný police! Ta zeď byla cizí! Ten výhled za to nestál, půl století v tahu a já jsem vlastně v životě nic neustál. [CHORUS] Až potom! Až pak! Až jednou budu v důchodu! Teď nemám čas, musím běžet k dalšímu obchodu. Až splatím tenhle dluh, až děti vyletí z hnízda, pak začne ta pravá, ta nefalšovaná jízda! Jenže ta mrcha s kosou se na kalendář nedívá, až ti klekne pumpa, zbude jen hlína šedivá. [VERSE 3] Měl jsem kámoše, dříč, co makal sedmdesát hodin týdně, multimilionář, co nikdy nevypadal bídně. „Zpomalím příští rok,“ říkal mi u piva s klidem, příští rok přišla mrtvice a on se stal invalidem. Na pohřbu jeho syn pronesl větu strašlivou: „Byl to úspěšný muž, ale pro mě byl jen postavou mlhavou.“ Japonsko, co jsem neviděl? Kniha, co jsem nenapsal? Brácha, s kterým jsem se pro pár blbostí neustále hádal? To jsou ty noční můry, co mi teď nedají spát, ne ty kšefty, co nevyšly, nebo kurz, co začal tát. [BRIDGE] Cíl je jen iluze! Úspěch je droga na dvě hodiny! Pak jsi zas na dně a hledáš další, větší, lepší vidiny. Zastav se, člověče! Přestaň se hnát jak šílenec, než ti na krk hodí funusáci smuteční věnec! Zavolej mámě! Jeď na výlet! Vykašli se na přesčasy! Protože zítra už může být pozdě na ty tvoje „lepší časy“! [CHORUS] Až potom! Až pak! Až jednou budu v důchodu! Teď nemám čas, musím běžet k dalšímu obchodu. Až splatím tenhle dluh, až děti vyletí z hnízda, pak začne ta pravá, ta nefalšovaná jízda! Jenže ta mrcha s kosou se na kalendář nedívá, až ti klekne pumpa, zbude jen hlína šedivá. [OUTRO] Je mi sedmdesát tři a mám bonusovej čas, tak nebuďte blbí a poslechněte tenhle hlas. Jindy znamená nikdy. Až pak znamená hrob. Žij teď, ty vole. (Beat doznívá do ticha, zvuk tikajících hodin)