Cena za svobodu, když musíš obětovat vlastní tělo i duši

[Instrumental Build-up] [Intro] (Poslouchej... to není muzikál) Titulek křičí, Blesk má novou kauzu na stole, Míša Nosková a jizvy, co nebyly v žádné roli. [Verse 1] Na pódiu úsměv, záře reflektorů pálí do očí, doma ale jiný scénář, ze kterého se hlava točí. Nebyly to růže, co jí nosil k nohám po večerech, bylo to „víno, neurol a mačety“ v těch čtyřech stěnách. Říkal jí, že je nula, šlapka, co se jenom vystavuje, manipulátor, co si ego na cizí bolesti nafukuje. (Nikdo nic neviděl), všichni byli slepí jako patrony, zatímco ona doma polykala slzy a zákony. [Chorus] Musela obětovat tělo, aby duše mohla utéct ven, (utéct ven), z pekla, co se tvářilo jako ten nejsladší sen. Není to jen fráze do novin, je to krev a tvrdý pád, když tě ten, co má chránit, umí jenom vydírat. Cena za svobodu je vyšší, než se v krámech píše, zbyly jen panické ataky v téhleté tiché říši. [Instrumental Break] [Verse 2] Seděli v kuchyni, on po levé ruce, (tak blízko), „Uhni mi,“ řekl, a pak to přišlo, spadlo to nízko. Vzal židli, švihl s ní, hrana stolu byla cíl, rozsekl jí tvář, a ani se při tom nezastavil. (Odešel vedle), nechal ji tam ležet na zemi, jako by to byla scéna z nepovedené básně my. Krev tekla pod okem, ale on neměl soucit žádný, přitom před soudem se tváří, že je nápadný a řádný. [Chorus] Musela obětovat tělo, aby duše mohla utéct ven, (utéct ven), z pekla, co se tvářilo jako ten nejsladší sen. Není to jen fráze do novin, je to krev a tvrdý pád, když tě ten, co má chránit, umí jenom vydírat. Cena za svobodu je vyšší, než se v krámech píše, zbyly jen panické ataky v téhleté tiché říši. [Guitar Solo] [Build Up] [Verse 3] Teď má Honzu, svatba byla tajná, (desátého února), ale stíny z minulosti lezou z každého otvoru. Zazvoní telefon a srdce jí vynechá tep, staré trauma se vrací, je to jako lepkavý lep. Blesk to rozebírá, soudy řeší každý detail dcery, ale kdo jí vrátí ty ztracené, proplakané večery? Expartner Jindřich a jeho verze pravdy u stání, je to divadlo, kde chybí už jen potlesk a pokání. [Chorus] Musela obětovat tělo, aby duše mohla utéct ven, (utéct ven), z pekla, co se tvářilo jako ten nejsladší sen. Není to jen fráze do novin, je to krev a tvrdý pád, když tě ten, co má chránit, umí jenom vydírat. Cena za svobodu je vyšší, než se v krámech píše, zbyly jen panické ataky v téhleté tiché říši. [Outro] (Už je pryč... snad) Ale jizvy pod make-upem zůstanou. (Navždycky...) Neurol a víno. Konec dějství. [End]