Teorie o tom že život přišel z chladných hvězd

[Intro] [Space Ambient] [Spoken Word] Prázdnota není prázdná. Je plná cest. (Je plná cest...) [Verse 1] Země byla žhavá koule, potom tichý, pustý kámen, čekala miliardy let na ten správný, živý plamen. Nikde žádná voda, nikde žádný dech, jen prach a síra, až z temnoty přiletěl posel (posel), co brány otevírá. Možná ten příběh nezačal v bahně, ale v mlhovině (v mlhovině). Možná jsme spadli z nebe. [Instrumental Break] [Verse 2] Mikrobi spí v ledu, ukrytí hluboko v srdci komety, přežijí vakuum i mráz, ignorují všechny planety. Cestují napříč galaxií jako semínka v pouzdře času, hledají domov, kde by mohli začít novou trasu. Nejsme tu rodáci, jsme jenom kolonisté v téhle rovině. Možná jsme spadli z nebe. [Build Up] [Verse 3] Vědci se hádají, kde se vzala první šroubovice, jestli to byla náhoda, nebo vesmírná silice. Co když jsme všichni mimozemšťané (všichni), co neví, kam patří, a hvězdy nad hlavou jsou jenom naši vzdálení bratři? Pohled do zrcadla ukazuje cizince v té podivné krajině. Možná jsme spadli z nebe. [Drop] [Verse 4] Náraz byl drtivý, ale život se chytil a nepustil, z malého zárodku se celý tenhle svět zahustil. Jsme děti vesmíru, sirotci na modré, malé lodi, a nikdo netuší, co se tam venku vlastně rodí. Odpověď leží v prachu hvězd, ne v zemské hlčině. Možná jsme spadli z nebe. [Outro] [Fade Out] (Z nebe...) (Jsme odjinud...) [End]