Hledání obrů v nekonečném tichu hvězdných polí

[Instrumental Intro] [Verse 1] Díváme se nahoru a vidíme jen prázdnotu, miliardy hvězd a planet v tichém koloběhu. Signál letí prostorem a hledá pevnou hmotu, ale nikdo neodpovídá z toho druhého břehu. Jsme jako děti, co křičí do temného lesa, čekáme, až se ozve někdo starší a moudrý. Jenže graf na obrazovce stále jenom klesá, a naděje se ztrácí jako v bouři cáry mlhy. (Kde jste?) [Chorus] Hledáme obry, co kráčí mezi světy, stavitele, co berou energii přímo z hvězd. Možná tu byli před miliony a miliony lety, nebo se dívají a nechávají nás se plést. Velké ticho křičí pravdu, co nás děsí, že v celém tomhle domě možná bydlíme jen my. (Sami...) [Verse 2] Hledáme teplo, co uniká z Dysonových sfér, stopy po strojích, co pohltily celá slunce. Možná jsme jen mravenci, co neznají ten směr, a oni staví dálnice hned vedle naší mince. Kardaševova škála měří jejich moc a sílu, zda ovládli svou planetu, či celou galaxii. My zatím jenom pálíme tu naši malou víru a doufáme, že někde v dálce jejich srdce bijí. (Slyšíte nás?) [Instrumental Break] (Gradující syntezátorová pasáž simulující let vesmírem) [Verse 3] Co když ten Velký filtr čeká teprve před námi, nebo jsme jediní, kdo touhle zkouškou vlastně prošel? Možná ty hřbitovy jsou plné prachu za hvězdami, a každý, kdo chtěl vzlétnout, nakonec jen tiše odešel. Ale touha poznat pravdu nám nedovolí spát, chceme se dotknout titánů a poznat jejich tvář. I když je vesmír studený a umí všechno brát, my stále hledáme tu jednu cizí, jasnou zář. [Chorus] Hledáme obry, co kráčí mezi světy, stavitele, co berou energii přímo z hvězd. Možná tu byli před miliony a miliony lety, nebo se dívají a nechávají nás se plést. Velké ticho křičí pravdu, co nás děsí, že v celém tomhle domě možná bydlíme jen my. (Úplně sami...) [Outro (Instrumental)]