Hledání života v nekonečné galerii vesmírných forem

[Instrumental Intro] [Intro] (Vstupte dál) (Do galerie neznáma) [Spoken Intro] Otevíráme dveře do sálů, které člověk nikdy nepostavil. Kde evoluce nehraje podle našich pravidel. Zapomeňte na uhlík, zapomeňte na vodu. Tohle je příběh života v jeho plném, děsivém rozvodu. [Verse 1] Kráčíme chodbou, kde hvězdy tvoří strop, hledáme v temnotě i ten nejmenší stop. (Stopa mizí) Mysleli jsme bláhově, že jsme tu jediní králi, ale v koutech galaxie se jiné světy bály. Není to jen o Zemi, o modré a zelené, příroda má barvy, co jsou nám vzdálené. (Tak vzdálené) Každá planeta je plátno pro šílený obraz, kde život zkouší formu, co zlomí každý vaz. [Chorus] To je to muzeum forem, co lidské oko nezná, (oko nezná) kde realita bývá divoká a taky přesná. Život si cestu najde v plynu i v kameni, všechno co chápeme, se v tom tichu promění. Nekonečná přehlídka, co bere dech i slova, evolutionární hra, co začíná vždy znova. [Verse 2] Pod tlustou krustou ledu, kde slunce nesvítí, plavou tiší tvorové, co mají vlastní žití. (V hlubinách) V oceánech temnoty, zahřívaní jádrem, žijí si svůj sen, co pro nás by byl hadrem. A tam nahoře u obrů, kde zuří věčné bouře, vznáší se organismy lehčí nežli kouře. (Jako dým) Loví blesky na obloze, tančí ve víru, nezmají pevnou zem, jen nekonečnou míru. [Chorus] To je to muzeum forem, co lidské oko nezná, (oko nezná) kde realita bývá divoká a taky přesná. Život si cestu najde v plynu i v kameni, všechno co chápeme, se v tom tichu promění. Nekonečná přehlídka, co bere dech i slova, evolutionární hra, co začíná vždy znova. [Bridge] Možná se díváme špatně, možná jsme slepí, hledáme zrcadlo, co naše ego zalepí. (Sami sebe) Ale vesmír je laboratoř bez hranic a plotů, stvořená z prachu, z ledu a z mnoha kótů. Nejsme tu dozorci, jsme jenom jeden exponát, co se snaží v té záplavě aspoň chvíli stát. [Chorus] To je to muzeum forem, co lidské oko nezná, (oko nezná) kde realita bývá divoká a taky přesná. Život si cestu najde v plynu i v kameni, všechno co chápeme, se v tom tichu promění. Nekonečná přehlídka, co bere dech i slova, evolutionární hra, co začíná vždy znova. [Outro] (Jsme jen exponát) (V muzeu hvězd) Zavíráme oči... Ale život tam venku... (ten nikdy nespí) Pokračuje dál. [Outro (Instrumental)]