Když se točí lopatky a rozdělují naše domovy

[Instrumental Intro] [Build Up] [Verse 1] Na horizontu pole, kde dřív bylo jen ticho, dneska plány investorů probouzejí pýchu (i tvoje ticho). Starosta počítá, co do rozpočtu přiteče, ale stará sousedka už ke plotu se nevleče. Bojí se stínů, co budou kmitat na dvorku, že klidné stáří zmizí v dravém, ostrém vzorku. Krajina se mění a s ní i tváře lidí, to co jeden vítá, ten druhý nerad vidí (nerad vidí). [Chorus] Není to jen o větru, co roztáčí ty stroje, je to tichá válka, jsou to naše nové boje. Jestli je to kampaň, nebo jenom strach, zůstane nám po bouři jenom v očích prach. [Verse 2] Diskuze se vedou a emoce už vřou, v sále kulturního domu argumenty řvou (oni řvou). Jeden mluví o klimatu, druhý o zdraví, nikdo neví jistě, kdo to vlastně zastaví. Infolisty ve schránkách a titulky co děsí, že infrazvuk a vibrace prý zničí naše lesy. Pravda se tu míchá s lží jak karty u stolu, a my padáme pomalu, ale jistě dolů (jistě dolů). [Chorus] Není to jen o větru, co roztáčí ty stroje, je to tichá válka, jsou to naše nové boje. Jestli je to kampaň, nebo jenom strach, zůstane nám po bouři jenom v očích prach. [Instrumental Break] [Verse 3] Kdysi jsme si půjčovali cukr přes ten plot, teď je mezi námi obří ocelový hrot. Estetika horizontu, nebo peníze, to je ta dnešní, česká vesnická krize. Někdo vidí pokrok a energii čistou, jiný v tom má jenom budoucnost nejistou. Až se ty lopatky poprvé roztočí, podíváme se sobě (vůbec) do očí? [Chorus] Není to jen o větru, co roztáčí ty stroje, je to tichá válka, jsou to naše nové boje. Jestli je to kampaň, nebo jenom strach, zůstane nám po bouři jenom v očích prach. [Outro (Instrumental)] [Fade Out]