Když matematika na letišti nedává vůbec žádný smysl

[Instrumental Intro] [Verse 1] Stojíme před terminálem a kufry máme těžký, hledáme cestu domů, nechcem to šlapat pěšky. Modrý autobus tam čeká, motor tiše vrní, cena za jeden lístek je jako rána z trní. Když to hodím do kalkulačky, čísla nesedí, stovka za jednoho, to je drahé bez řečí. Ve třech lidech se ta suma násobí až k stropu, začínám tušit zradu v tomhle dopravním stopu. [Verse 2] Vytahuju telefon a aplikace naskakuje, taxík kousek od nás svou trasu už plánuje. Koukám na tu částku a nevěřím svým očím, s touhle cenou za odvoz se hlava zatočí. Pro celou naši partu je to levnější než bus, pohodlí na sedačkách a k tomu žádný hnus. Auto přijede až k noze, žádné čekání v řadě, veřejná doprava tu zůstala stát na zahradě. [Build Up] [Bridge] Jak může soukromník porazit velký státní kolos, když autobus má kapacitu a silný, hrubý hlas. Někde v tabulkách se stala asi velká chyba, když levnější je luxus a ne hromadná ryba. (Velká chyba) systém nastavil svá pravidla špatně, logika dostala na frak a končí nenávratně. Paradox cenotvorby, co rozum nebere, ekonomie dopravy se na nás jen směje. [Verse 3] Takže máváme řidiči autobusu na pozdrav, my sedíme v teple a on má asi splín a stav. Vezeme se domů za pár korun, pěkně v klidu, zatímco on tam čeká na nějakou zbloudilou třídu. Příště to spočítám znova, než koupím lístek drahý, matematika peněženky zná ty správné tahy. Odjíždíme pryč a terminál mizí v dáli, nad tímhle paradoxem jsme se jenom smáli. [Outro (Instrumental)]