Když pendolino brzdí a zbyde jenom bota

[Instrumental Intro] [Intro] Tohle byla klidná cesta, slunce svítí z nebe, pak se ozval náraz, co až v kostech zebe. [Pre-Chorus] Klánovický les se míhá (míhá dál), Praha už je pryč, osud si tu pro někoho připravuje bič. [Build] Pendolino brzdí (prudce brzdí), hází s námi do stran, v tomhle vlaku nikdo z nás teď prostě není pán. [Drop] [Chorus] Klíče na patníku a v kolejišti bota, zčistajasna přetrhla se nitka života. Kristýna Leichtová kouká z okna ven, tohle měl být, lidi, úplně běžný den. [Verse 1] Strojvedoucí dělal, co je v jeho silách (marně), krev se nám všem na okamžik zastavila v žilách. Sedím kousek od toho a dýchám zhluboka (zhluboka), slza se mi okamžitě tlačí do oka. Tohle není scénář pro nějaký seriál (ne, ne), je to krutá pravda a vlak stojí pevně dál. [Chorus] Klíče na patníku a v kolejišti bota, zčistajasna přetrhla se nitka života. Kristýna Leichtová kouká z okna ven, tohle měl být, lidi, úplně běžný den. [Breakdown] [Verse 2] Píše se rok dva tisíce dvacet šest a den běží (stále dál), za oknem teď na kamení jedna bota leží. Na sítě hned píšu, že je mi to hrozně líto (moc líto), ať má tahle duše v nebi zaplacené mýto. Jedna kolej volná a my můžeme zas jet (už jedeme), dál se lhostejně a rychle točí tenhle svět. [Chorus] Klíče na patníku a v kolejišti bota, zčistajasna přetrhla se nitka života. Kristýna Leichtová kouká z okna ven, tohle měl být, lidi, úplně běžný den. [Outro] Už se zase rozjíždíme, jedeme dál tratí, čas se prostě nezastaví a nic se nevrátí. [Outro (Instrumental)] Klíče tam snad leží dál a nikomu už nepatří, smrt se s námi potkala a s nikým se tu nebratří. [Fade Out] [End]