Když vám lidi nosí kytky na vlastní pohřeb

[Instrumental Intro] [Hook] [Sarcastic] [Male Vocals] Kytky se kupí a telefon zvoní. Někdo vás pohřbil, i když jste s námi. [Intro] Zpráva letí ze Žiliny, internet má pré (velké pré). Dáda hlásí z pražské vily: Haló, já tu jsem! [Verse 1] Slovenský web vypustil tu zaručenou zprávu, fanoušci hned ztratili svou chladnou, jasnou hlavu. (Úplně všichni.) Dáda Patrasová podle sítě nežije, a z té lži se u plotu teď dělá hysterie. (Je to blázinec!) Ta odporná novinka má kořen kdesi v dálce, lidé pláčou u brány jak ve ztracené válce. Kytky letí přes plot, jako když se stane drama, a v obýváku sedí živá, šokovaná dáma. (Úplně zdravá.) [Verse 2] Před rokem už oplakali dceru Aničku, (Smutný čas.) a teď lidé s pláčem drží další kytičku. (Pro koho?) Felix Slováček se snaží s internetem prát, chce tu stránku zablokovat, nemůže jít spát. (Ale nejde to!) Pořadatel koncertů má nervy jako drát, jak má přijet čerstvý vdovec na saxofon hrát? (To mi pověz!) Telefon furt vyzvání a lidé roní slzy, tohle psycho manžele už docela dost mrzí. (Fakt to mrzí!) [Breakdown] [Bridge] Říká se, že po té fámě bude dlouho živá, (sto let snad!) smutek před tou vilou se však hrozně špatně skrývá. Dáda nechce číst ty zprávy, že už přišel konec, slyší, jak jí v telefonu drnčí další zvonec. (Pořád zvoní!) Květiny se strašně kupí u rodinné vily, pracovníci před chvílí je někam odklidili. (Už jsou pryč!) Proto křičí na dav, který před tou bránou stojí: Nenoste mi prosím kytky, ať se rány zhojí! (Prosím vás!) [Verse 3] Zkrátka tenhle divný svět se občas zblázní celý, lidé venku u té brány dojetím už brečeli. Dáda sedí v obýváku, na ten zmatek kouká, Felix jenom kroutí hlavou, do fousů si brouká. Na slovenském internetu visí černá páska, ale v Praze naštěstí dál vládne život, láska. (Je to tak!) Zastavte už tyhle lži a neházejte kvítí, Patrasová dýchá dál a slunce na ni svítí! (Stále žije!) [Outro (Instrumental)] [End]