Když beton jak palačinka zbourá tvůj vysněný dům

[Instrumental Intro] [Verse 1] Zas je tu zpráva, co hýbe všemi sítěmi, ve Zbuzanech se snad třese půda pod zemí. (pod zemí!) Alice Bendová do kufrů hází své věci, nebezpečný stav domu nespraví už žádné řeči. Dům praská ve švech a zdi se tam trhají, Michal Topol a psi z místa rychle utíkají. (utíkají!) Měla to být pevnost, klid a rodinný sen, teď z tohohle pekla musí všichni rychle ven. [Chorus] (Beton jak palačinka!) Zárubně už padají, kdo tenhle dům stavěl, to se všichni ptají. (kdo to byl?) (Mě vomejvaj!) Zoufale do světa volá, tahle drahá stavba její nervy zcela zdolá. (zcela zdolá!) [Verse 2] Sotva se vrátila z těch slunných Kanárů, kde mistři pracovali jen v lehkém oparu. (v oparu!) "To je dílo," nadávala na ostrovní dělníky, myslela, že doma najde opravdové profíky. Krutá ironie na ni ve Zbuzanech čekala, když hrubá stavba domu před očima selhala. (selhala!) (Žádná izolace!) To je pro ni velký šok, zůstat v téhle ruině by byl osudový krok. [Chorus] (Beton jak palačinka!) Zárubně už padají, kdo tenhle dům stavěl, to se všichni ptají. (kdo to byl?) (Mě vomejvaj!) Zoufale do světa volá, tahle drahá stavba její nervy zcela zdolá. (zcela zdolá!) [Breakdown] [Verse 3] Místo tajné svatby, co se v tisku propálí, (propálí!) si Alice a Michal rychle kufry zabalí. Praskliny se šíří jako oheň po papíru, (po papíru!) tenhle barák nemá ani jednu rovnou míru. Zárubně opouští stěny rovnou za chodu, člověk prostě zírá na tu obří nehodu. (velkou nehodu!) Rok dva tisíce dvacet šest začal parádou, kdy ten dům spadne dolů, je už jenom záhadou. [Chorus] (Beton jak palačinka!) Zárubně už padají, kdo tenhle dům stavěl, to se všichni ptají. (kdo to byl?) (Mě vomejvaj!) Zoufale do světa volá, tahle drahá stavba její nervy zcela zdolá. (zcela zdolá!) [Outro (Instrumental)]