Povolení na vzpomínky s razítkem od slavné vdovy

[Instrumental Intro] [Verse 1] Felix Slováček už zase přehlíží ty ploty, s Karlem Gottem kdysi dávno zvládal stejné noty. Ivana Gottová myslí, že vše kontroluje, saxofonista si v tisku zcela volně pluje. [Verse 2] Zlatý slavík Karel Gott už nepronese větu, vzpomínky jsou tvrdá měna na tom dnešním světu. Ivana chce u všeho hned hlavní slovo mít, Felix se však zkrátka nehodlá tou cestou jít. [Drop] [Chorus] (Pojďme na to!) O Karlovi můžu mluvit podle vlastní chuti, vdovská cenzura mě vůbec k ničemu nenutí. Felix Slováček se směje do všech mikrofonů, nemusí se nikdy klanět posvátnému trůnu! [Verse 3] Rok dva tisíce dvacet šest a bitva pokračuje, český bulvár na titulcích s chutí poskakuje. Ivana Gottová marně volá svoje stráže, Felix si dál bez ptaní svůj vlastní příběh váže. [Build] [Chorus] (Naplno!) O Karlovi můžu mluvit podle vlastní chuti, vdovská cenzura mě vůbec k ničemu nenutí. Felix Slováček se směje do všech mikrofonů, nemusí se nikdy klanět posvátnému trůnu! [Outro]