Doktor slaví svátek žen, umřít přijďte v pondělí

[Instrumental Intro] [Verse 1] Veronika Žilková své rány líže, s Agátou Hanychovou jdou k sobě blíže. Rozebírají ten pád z pubertální doby, čelila tehdy jenom úderům od zloby. V sedmnácti hledala útěchu jen ve víře, viděla se docela jak malá myš v díře. Chtěla jet k chudým a plnit spásná slova, namísto naděje padla na dno znova. [Chorus] Dneska my tu slavíme velký svátek žen, sebevraždu přesuňte na pondělní den! Skleničky nám cinkají a sestra se vlní, plačící a smutná holka plány neplní. [Instrumental Break] [Verse 2] Šla na terapii s velmi krutým strachem, Kulaťákem brodila se šedým prachem. Hledala doktora, co pomůže a sejme tíhu, našla jenom sestru ve slavnostním lihu. U ordinace se žena klidně zastavila, pohledem a výsměchem ji bleskem zmrazila. "My tady dnes slavíme," zněla tahle věta, "přijďte prostě v pondělí na okraji světa." [Chorus] Dneska my tu slavíme velký svátek žen, sebevraždu přesuňte na pondělní den! Skleničky nám cinkají a sestra se vlní, plačící a smutná holka plány neplní. [Drop] [Verse 3] Tahle krutá zkušenost pak měla velkou cenu, probudila na chodbě tu dospělou ženu. Pochopila najednou, že zůstane tu sama, otřela si mokré oči přesně jako dáma. Psychiatrům z cesty krok svůj napořád už stočí, příští těžké krizi kouká přímo do očí. O té divné absurditě mluví dnes do sítí, na rozdíl od doktorů prý soucit ještě cítí. [Chorus] Dneska my tu slavíme velký svátek žen, sebevraždu přesuňte na pondělní den! Skleničky nám cinkají a sestra se vlní, plačící a smutná holka plány neplní. [Outro (Instrumental)]