Píseň hluboce analyzuje myšlenku Arthura C. Brookse, že lidé biologicky nejsou naprogramováni k dosažení trvalého štěstí, protože evoluce nás žene pouze k přežití. Upozorňuje na absurdní hnaní se za novými cíli na hedonickém pásu.
[Instrumental Intro]
[Verse 1]
Hledáme neustále další rychlý cíl,
evoluční systém s námi tvrdě cvičí.
Mozek ty malé chvíle radosti ničí,
nikdo si dostatek lásky neukrojil.
[Verse 2]
Arthur Cé Brooks nám tu tvrdou pravdu dává,
neustálý hon na úspěch nepohladí.
Vlastní falešné touhy nás totiž zradí,
a na konci nám zbyde ta prázdná sláva.
[Pre-Chorus]
Běžíme po pásu a nejde zastavit,
zítra už musíme něco nového mít.
Ta lidská evoluce drží nás v pasti,
(Pojď!) chceme najít lék na ty vnitřní strasti.
[Build]
[Chorus]
Jsme hrozně mizerní v tom, jak najít štěstí,
osud nás každou chvíli trefí tvrdě pěstí.
Chceme mít všechno a zítra chcem ještě víc,
(Yeah!) v cílové rovince nezůstane nic.
[Instrumental]
[Verse 3]
V rodině a v lásce sídlí hluboký klid,
falešná moc tě před pádem nezachrání.
Vzdejme se konečně nesmyslného štvaní,
bez dobrých přátel tu nelze šťastně žít.
[Chorus]
Jsme hrozně mizerní v tom, jak najít štěstí,
osud nás každou chvíli trefí tvrdě pěstí.
Chceme mít všechno a zítra chcem ještě víc,
(Yeah!) v cílové rovince nezůstane nic.
[Drop]
[Verse 4]
Smutek a bolest k nám nerozlučně patří,
nesmíme utíkat před tímhle temným stínem.
Úzkost se nedá spláchnout tím drahým vínem,
všechny ty pocity jsou jako rodní bratři.
[Chorus]
Jsme hrozně mizerní v tom, jak najít štěstí,
osud nás každou chvíli trefí tvrdě pěstí.
Chceme mít všechno a zítra chcem ještě víc,
(Yeah!) v cílové rovince nezůstane nic.
[Outro (Instrumental)]