Algoritmy v lavicích a ztracené paměti

[Instrumental Intro] [Verse 1] Stará škola hlídá těžké hromady knih, ale mezi dětmi už fouká nový vítr. Tunu starých sešitů nenajdeš v batozích, každý teď v kapse má svůj digitální filtr. Učitel u tabule hledá správný tón, jak předat smysl přes informační síť. V kapse mu vibruje dotykový telefon, algoritmus vede tu neviditelnou niť. [Pre-Chorus] Odpovědi máme přímo na prstech jedné dlaně, paměť už pomalu ztrácí svůj dávný trůn. Musíme naučit děti klást otázky správně, než systémy potopí náš společný člun. [Chorus] Znalosti už neleží pod tlustým obalem, sítě teď spojují celý tenhle svět. Umělá inteligence vládne novým sálem, my učíme se myslet pro dalších dvacet let. [Breakdown] [Verse 2] Žáci teď skládají věty z chytrých strojů, odborný referát mají za pár chvil. Kantor je průvodcem uvnitř nových bojů, který má za úkol ukázat ten cíl. Fakta už nemusíš memorovat v noci, teď držíš veškeré sítě ve své moci. Jenže ten silný proud musí někdo vést, jinak se ztratíme na konci slepých cest. [Chorus] Znalosti už neleží pod tlustým obalem, sítě teď spojují celý tenhle svět. Umělá inteligence vládne novým sálem, my učíme se myslet pro dalších dvacet let. [Build] [Drop] [Verse 3] Hodnocení známkami ztrácí svůj pevný smysl, jednička z opisu dnes nemá žádnou váhu. Zítřek teď odmění jenom kritickou mysl, která se dokáže zorientovat na svahu. Nemůžeme zastavit ten rozjetý vlak, (Yeah!) musíme naskočit a přebrat pevně řízení. Nad každou učebnou teď letí nový mrak, tohle je naprosté a totální probuzení. [Chorus] Znalosti už neleží pod tlustým obalem, sítě teď spojují celý tenhle svět. Umělá inteligence vládne novým sálem, my učíme se myslet pro dalších dvacet let. [Outro (Instrumental)] [End]