Bratrská pýcha před kamerou loví cizí pláč

[Instrumental Intro] [Verse 1] Na červenou pohovku pan moderátor sedá, zpovídá tam staršího a klidný soucit hledá. Jan má sedmdesát dva a pyšně zvedá bradu, usadí tam Ivana a dává mu tu radu. Osmdesát sedm roků, to je doba kmetů, historky se derou ven ze zablácených střetů. Bratrský a drsný výslech letí v plném proudu, vyhnuli se nečekaně historickému soudu. [Verse 2] Ivan práskl na kameru jednu dávnou zradu, jak pan Luděk Munzar tehdy přišel o svou vládu. Vzal mu kdysi manželku a měl z té věci radost, pro velkého herce zbyla jenom prázdná slabost. V televizním studiu se odhalují vrásky, dva Krausové vyprávějí zničené sny lásky. To, co dříve bolelo a narušilo pýchu, dneska v noční relaci jen využijí k smíchu. [Drop] [Bridge] Z cizí ztráty těží body, loví perly z kalné vody. Absurdita praská v sále, zábava se točí dále. Z dávné jizvy profitují, staré viny ignorují. V noční show, kde pravda pláče, (Hah!) bratr nad bolestí skáče. [Instrumental Break] [Verse 3] Spisovatel vesele se na sedadle houpe, ve svých vlastních vzpomínkách s potěšením koupe. Dnes se viny z dob minulých v prachu neutají, před naším celým národem se cynicky dnes ptají. Láska, zrada, odpuštění letí ze všech stran, diváci jim aplaudují bez obranných bran. A tak končí tahle noční televizní zpráva, zloděj srdcí bere vše, co nese jemu sláva. [Outro (Instrumental)]