Na pět milionů mužů se prostě fronta čeká

[Instrumental Intro] [Verse 1] Zdeněk tráví večer v cizím zahraničí, na dálku do prázdna anonymně křičí, vytáhl do boje, plný velké zášti, pan hrdina v tichém digitálním plášti. Píše o morálce, urážku tam vloží, dělá, že on brání tyhle mravy boží, Eva Decastelo zírá na ty zprávy, přemýšlí, co je to za divný stav hlavy. [Verse 2] Napsal jí, že spala s celou republikou, ohání se vážně drsnou polemikou, pět milionů mužů měla prý na triku, (Cože?!) Zdeněk ze tmy tvoří hroznou paniku. Evě tenhle útok vážně úsměv vrátí, svůj klid s takovýmhle bláznem neutratí, směje se té větě, co jí do zpráv spadla, Zdeňkova pointa hodně rychle zvadla. [Build] [Bridge] Zdeněk asi neví, že tu bydlí obří dav, plný pěti milionů hrdých chlapských hlav. Takováhle porce nedá se dost zvládnout, fyzika to popírá, hned musela by zchřadnout. Absurdita stoupá, z obrazovky křičí, (Křičí!) Zdeněk svojí závistí se zaručeně ničí. Ona chápe důvod, proč se tohle stane, nezbylo naň zkrátka místo, proto vztekem plane. [Verse 3] "Zdeňku, já se omlouvám," a nebere to v potaz, jaký vlastně cíl měl tenhle nepovedený dotaz. "Na každého nezbyde," tak usadí ho chladně, hrdina té klávesnice zabořil se na dně. Je z toho teď komedie obrovsky až drzá, (Haha!) Zdeňkovi ten starý mobil ostudou jen vrzá. Veřejnost ten její postřeh maximálně cení, pro chlapáka na té síti záchrany tu není. [Outro (Instrumental)]