Dva nerozluční přátelé v poslední kruté roli

[Instrumental Intro] [Verse 1] Světla v sále zhasínají, scéna zůstává stát, Jakub Špalek dneska musí nejtěžší roli hrát. Svému drahému příteli on kdysi šanci dal, Jana Potměšila zpátky na prkna k sobě vzal. Nerozlučná dvojice, co smála se i rvala, dneska celá republika tiše zaplakala. Jan už ve svých šedesáti v poklidu šel spát, Jakub ale vzápětí se začne s osudem rvát. [Chorus] Rakovina útočí a morfium ho chrání, krutý osud nezastaví žádné tiché přání. (Žádné!) Metastáze po těle teď v každé kosti cítí, v temnotách mu přesto dál ta silná jiskra svítí. [Instrumental Breakdown] [Verse 2] Jakub Špalek odevzdal vždy na place svůj um, pro diváky vybudoval divadelní dům. Deníku N přiznal barvu, zpráva vyšla hned, tahle drsná diagnoza zaskočila svět. Sedmapadesát let má a plný plánů býval, každý večer od srdce se na publikum díval. Jeho milý přítel Jan už zlomil těla pouta, Jakuba však nemoc rychle zahnala do kouta. [Chorus] Rakovina útočí a morfium ho chrání, krutý osud nezastaví žádné tiché přání. (Žádné!) Metastáze po těle teď v každé kosti cítí, v temnotách mu přesto dál ta silná jiskra svítí. [Verse 3] Místo zkoušek v divadle teď tichá doba vládne, vzpomínka na Potměšila však už neuvadne. Na vozíku parťák hrál a trhali pak sály, dnes na tyhle krásné časy do prázdna zírali. A teď snáší ukrutnosti, bojuje své války, do těch let, co rychle přešly, hledí už do dálky. Krutá zpráva dopadla jak nečekaný mráz, život bere bezohledně úplně na doraz. [Chorus] Rakovina útočí a morfium ho chrání, krutý osud nezastaví žádné tiché přání. (Žádné!) Metastáze po těle teď v každé kosti cítí, v temnotách mu přesto dál ta silná jiskra svítí. [Outro (Instrumental)]