Dvacet let dřiny a zítra může přijít konec

[Sarcastic] [Male Vocals] [Instrumental Intro] [Intro] Dvacet let na obrazovce celou zemi baví, teď mu jedním podpisem to zlaté křeslo taví. [Verse 1] Karel Šíp už dvacet roků baví celou zem, s mikrofonem kraluje a sedí v křesle svém. Osmdesát křížků na krku mu těžce sedí, televize na něj přes ty papíry teď hledí. Smlouva na herce v obraze na stole tu stojí, člověk se o svoje místo najednou víc bojí. Podepsal to loni, platí do letošního léta, nejistota kolem jeho křesla jenom létá. [Chorus] (Pojď!) Všechnopárty může skončit ze dne na den hned, křeslo pod moderátorem se boří jako led. Dostaneš jen zaplaceno za to, co jsi hrál, televize rázně škrtá a ty šlapeš dál! [Post-Chorus] (Škrty, škrty, prázdná kasa!) Vedení teď drží pero a moc dobře počítá, (Tohle není žádná krása!) půlrok ještě nedoběhl a propast už zívá! [Verse 2] Karel je tu legenda, to ví snad úplně každý, přesto ho ten úřad svou byrokracií vraždí. Může dostat stopku ještě dlouho před koncem, zůstane tam koukat se svým červeným kobercem. Když ten pořad zruší dřív, než dojede ta show, nečeká ho odstupné, to všichni v síti čtou. Dostane jen přesně to, co stihnul natočit, a pak může s celou slávou do archivu odbočit. [Chorus] Všechnopárty může skončit ze dne na den hned, křeslo pod moderátorem se boří jako led. Dostaneš jen zaplaceno za to, co jsi hrál, televize rázně škrtá a ty šlapeš dál! [Instrumental Break] [Verse 3] Smlouva mluví jasně a ta doložka je daná, na televizním stole tiše leží podepsaná. Zaběhnutá rutina je definitivně pryč, kanceláře drží v ruce neúprosný bič. Dvacet let jsi lidi bavil každičičký pátek, teď ti dali odsouhlasit tenhle právní zmatek. Tak to chodí v branži, když ti najednou vyprší čas, televize klidně vypne i tvůj velmi známý hlas. [Chorus] Všechnopárty může skončit ze dne na den hned, křeslo pod moderátorem se boří jako led. Dostaneš jen zaplaceno za to, co jsi hrál, televize rázně škrtá a ty šlapeš dál! [Outro (Instrumental)] [End]