Fotka noční Prahy za cenu utržené oční čočky

[Instrumental Intro] [Intro] Karel most a noční klid, starý pán a foťák v ruce. Měla to být romantika, nakonec mu buší srdce. [Verse 1] U Karlova mostu cvaká noční panorama, místo hezké kompozice přišlo kruté drama. (Au!) Devětasedmdesát let a napsal slavné písně, život ale umí tvořit scénáře dost přísné. Zezadu ho srazil k zemi ten neznámý zmetek, udělal z té klidné chvíle absolutní zmatek. Ivo Plicka leží v krvi na kamenné dlažbě, snad ten hloupý útočník už čeká někde v vazbě. [Breakdown] [Verse 2] Náhrobní kámen ho proslavil už dávno v mládí, ulicemi v noci stále chuligáni řádí. Chtěl si chodit po špičkách, no nedošel fakt dál, přepadli ho, musel hnedka na operační sál. (Strašné!) Utržená čočka v oku, sanitka už houká, dav se v noci vyděšeně z ústraní tam kouká. Kolemjdoucí vytočili linku, ta fakt spěchá, hledání zla na policii starý bard už nechá. [Bridge] Hlavní město umění, rychle se dnes promění. (To fakt!) Bezpečí je utopie, znenadání tma tě zbije. Levý bok a oční čočka, na zázrak si dlouho počká. Město svítí do dáli, grázlové se neptali. [Verse 3] V dubnu roku dvacet šest tma na mostě je černá, uliční dlažba večer moc klidná nebyla a věrná. Ivo Plicka pod skalpelem zachraňuje zrak, násilník se vypařil jak nedostižný mrak. (Kde je?) Náhrobní kámen se tesat určitě teď nenechá, ať se z rýhy zotaví a vůbec nikam nespěchá. Absurdita situace vystoupala do hranic, za fotku u památky málem nezbylo z něj pranic. [Outro (Instrumental)]