[Instrumental Intro]
[Intro]
Na prodej je dneska velká hromada starého železa.
Kdo to celé koupí, ten to snad i radši rozřezá.
[Verse 1]
Jiří Svoboda kdysi vedl správu všech našich drah.
Zůstal po něm jenom šrot a z prodejů velký strach.
Stamiliony korun měnily rychle své majitele.
Ty smlouvy ale teď vypadají strašně nevesele.
[Verse 2]
Firma Trojek chtěla koupit tuny cenných starých kovů.
Pro jistotu podepsali všechny prázdné papíry znovu.
Jenže něco hlavní chybí v každém tajném usnesení.
Konkrétní cena v nich totiž prostě vůbec nikde není.
[Chorus]
[Drop]
Tohle je obchodní tajemství, co všechno pěkně kreje.
A soused se na souseda v jednom patře jenom směje.
Luxusní byty mají těsně, tak hrozně blízko sebe.
Koukají na Pražský hrad a mají modré nebe.
[Post-Chorus]
(Náhoda!)
Zasáhla tu vyšší moc!
(Náhoda!)
Volají teď o pomoc!
[Verse 3]
Z bytu na pražských Vinohradech mají vážně krásný výhled.
Nikdo zřejmě neviděl důvod dělat na ty pány dohled.
Firma Trojek tvrdí lidem, že jde pouze o náhodu.
Kdo by v tom chtěl hledat úmysl a nějakou špatnou shodu.
[Chorus]
Tohle je obchodní tajemství, co všechno pěkně kreje.
A soused se na souseda v jednom patře jenom směje.
Luxusní byty mají těsně, tak hrozně blízko sebe.
Koukají na Pražský hrad a mají modré nebe.
[Instrumental Break]
[Verse 4]
Obyčejný člověk platí každý den za cestu vlakem.
A oni si v tichu podepisují smlouvy před naším zrakem.
Faktury za staré plechy vůbec nikdo nechce ukázat.
Páni totiž vědí dobře, že si nesmí ruce svázat.
[Chorus]
Tohle je obchodní tajemství, co všechno pěkně kreje.
A soused se na souseda v jednom patře jenom směje.
Luxusní byty mají těsně, tak hrozně blízko sebe.
Koukají na Pražský hrad a mají modré nebe.
[Outro]
Stamiliony tiše letí...
(Náhoda!)
Až do samého konce.
[End]