Romantický dárek skončil pod střechou na Záblatí

[Instrumental Intro] [Verse 1] Padesát let slaví Leoš, dokument se valí, diváci to od začátku spokojeně chválí. Současná choť Monika se pochlubila ráda, ukazuje romantiku, kterou tiše střádá. "Uplácám ti bustu," říká plná nadšení, čeká, že tím vyvolá jen samé ohromení. Neví však, že tenhle nápad drsně narazí, a ten její milý muž to všechno pokazí. [Chorus] Já už takový dar mám, Leoš s klidem povídá, od Petry Faltýnové u nás leží v Záblatí. Monika teď nevěřícně do ticha se zadívá, tahle tvrdá upřímnost se asi špatně vyplatí. [Verse 2] Monika se vzteky dusí, z úst jí létá plamen, posílá ho do prdele, pro tu chvíli amen. Tohle už je drsná lekce, romantika mizí, Leoš se jen řehtá dál a vůbec není v krizi. Se smíchem pak dodává, že spojuje je víc, mají prý dost společného, nezakrývá nic. Já si vybírám jen stejné holky po svém boku, tím jí vráží pevnou dýku do dalšího šoku. [Chorus] Já už takový dar mám, Leoš s klidem povídá, od Petry Faltýnové u nás leží v Záblatí. Monika teď nevěřícně do ticha se zadívá, tahle tvrdá upřímnost se asi špatně vyplatí. [Drop] [Verse 3] Nezmůže se na slovo a nevěřícně zírá, ironie téhle scény v krku se jí svírá. Padesáté narozeniny tu budí velké drama, hlavní roli zklamání má rozzlobená dáma. Kdo si myslel, že to projde, ten teď pravdu slyší, černý humor ze všech stran tu z obrazovky čiší. Dokument tu trapnou chvíli zvěčnil zcela jistě, tvořit z hlíny nechtěl by nikdo na jejím místě. [Chorus] Já už takový dar mám, Leoš s klidem povídá, od Petry Faltýnové u nás leží v Záblatí. Monika teď nevěřícně do ticha se zadívá, tahle tvrdá upřímnost se asi špatně vyplatí. [Outro (Instrumental)]