Vesnice pláče pro mrtvého, ale vdova si užívá

[Instrumental Intro] [Verse 1] V obci Otvice byl jarní ptačí idyl mír, najednou se změnil tenhle opeřený vír. Oblíbený čáp letěl a dostal krutou ránu, nevrátí se z lovu k milovanému lánu. Vzali na něj zbraň a kulka letí přímo k cíli, zastřelený samec leží smutně v téhle chvíli. Chomutovsko pláče, úřad prosí lidi o pomoc, hledá toho střelce temnou obcí celou noc. [Verse 2] Zblízka se teď podíváme do prázdného hnízda, kde se tenhle ptačí bulvár doopravdy hvízdá. Lidé z obce drží smutek s černou páskou dál, ale vdova nepláče a rozjíždí svůj bál. Mrtvé tělo po výstřelu nezačalo chladnout, nová ptačí romance tu nehodlá jen vadnout. Cizí nápadník se vetřel do starého peří, láska frčí bez prodlení, nikdo neuvěří. [Bridge] Člověk tady hledá vraha se srdcem na dlani, (Pomozte nám prosím!) zní to smutné volání. Etika je lidský pojem, zvířata to neberou, slzy za padlého čápa bolest nevyperou. Úřad v obci maká dál a vypisuje lov, žádá veřejnost, ať řekne pár záchytných slov. Spravedlnost musí přijít pro mrtvého krále, zatímco se čápí vdova krmí žábou dále. [Instrumental Break] [Verse 3] Absurdita téhle frašky stoupá strmě vzhůru, (Láska!) nemá o morálce žádnou noční můru. Lidé hledají a chtějí spravedlnost řešit, přeživší pták dávno umí všechny trable zhřešit. Když tě trefí olovo a chladné tělo mizí, rychle tvoje staré místo zabere si cizí. Chomutovsko v šoku zkoumá tu zlověstnou dýku, zvířata však dávno žijí novou romantiku. [Outro (Instrumental)]