Útěk před koncem za vysokou bílou stěnou

[Instrumental Intro] [Intro] Máme ohromný strach z poslední spadlé chladné opony, platíme cizím lidem za ústavní ochranné spony. [Verse 1] Dneska se potichu bojíme očí plných lítosti a slzí, ztráta se hrozně odkládá a zjevná smrt nás krutě mrzí. Schováme křehké staré lidi do ústavní a sterilní klece, každý si přece musí dojet sám k té nevyhnutelné řece. Třeseme se prázdnou hrůzou usnout ve svojí vlastní chodbě, nikdo teď nechce nahlas slyšet pravdu o takzvané pozdní době. Svěřili jsme definitivní konec drahým a cizím odměřeným lidem, ať si to tělo ve stínech schovají s tím svým mrazivým nemocničním klidem. [Chorus] [Drop] Instituce rovnou sebraly náš opuštěný utajený poslední dech, odchody se osaměle a potichu tísní v pečlivě čistých ústavních zdech. Z obyčejného umírání je teď trapné tabu a je to daleko z dosahu našich očí, moderní společnost se k cizím smutkům pokaždé bez ohledu s odporem a plným studem hned zády otočí. [Verse 2] [Beat Drop] Magda Zemánková ale tahá nazpět jeden nepříjemný zvyk, že by nám neměl narychlo zmizet hřejivý a těsný lidský dotyk. Kristýna Šamsulová s úsměvem odhazuje zbytečné a prastaré hloupé mýty, navrací zničený proces do domácnosti a vrací tomu jasné lidské city. Pořádají festival s názvem Smrtfest a nemilosrdně tak drtí úřední pouta, vytahují ztracené odložené téma z naprosto ledového a plného kouta. Zastrčit oslabený a tichý srdeční tep jen do zavřených bílých prázdných stěn, znamená prospat úplně nesmyslně svůj nejcennější rodinný závěrečný sen. [Chorus] [Drop] Instituce rovnou sebraly náš opuštěný utajený poslední dech, odchody se osaměle a potichu tísní v pečlivě čistých ústavních zdech. Z obyčejného umírání je teď trapné tabu a je to daleko z dosahu našich očí, moderní společnost se k cizím smutkům pokaždé bez ohledu s odporem a plným studem hned zády otočí. [Bridge] [Breakdown] Na lesklý stůl před odborníky teď pokládáme osud a všechnu naději, protože ty davy lidí přece nic podobného bez lékaře ustát vážně neumějí. Jenže vyhnout se jasné smrti nesvede podepsaný bezchybný vládní protokol, jednou každý bez kontroly opustí svět a zřítí se dolů jako postřelený unavený sokol. [Chorus] [Build Up] Instituce rovnou sebraly náš opuštěný utajený poslední dech, odchody se osaměle a potichu tísní v pečlivě čistých ústavních zdech. Z obyčejného umírání je teď trapné tabu a je to daleko z dosahu našich očí, moderní společnost se k cizím smutkům pokaždé bez ohledu s odporem a plným studem hned zády otočí. [Outro] [Outro (Instrumental)] Stojíš u prázdného lůžka chladně sám, zatímco najatý asistent ledabyle usíná opodál, zaplať složenkou tu mastnou daň, aby ústavní divadlo pro veřejnost běželo potichu pěkně dál.