Rodičovská láska zavřená v krabici ze dřeva

[Instrumental Intro] [Intro] Dva rodiče se vzdali svého nejtěžšího slibu, když malou dceru zamkli pro neexistující chybu. [Verse 1] Dva roky na světě a Sonja prostě touží žít, otec a matka ale nechtějí s ní vůbec být. Ilja si vezme prkna, stluče hrubou pevnou bednu, ze samé obří hrůzy zničeně si v sále sednu. Jekatěrina matka ignoruje dětské nářky, do temné malé kobky nevloží jí žádné hračky. Dva dny a dvě noci tam sedí, chybí kapka vody, bezmocná tvář už mrzne pod zábradlím tam u schodů. [Chorus] Rakev pro dcerku z prken si tehdy stloukl sám táta, pak chladně uzamkl ta neviditelná tvrdá vrata. Zbytečných dvacet roků už mrtvou dívku nezachrání, k rodičům bez milosti nemám já žádné slitování. [Post-Chorus] Soudce čte spis a v celé síni chybí dýchat vzduch, kde tehdy po ty dlouhé měsíce se ztratil bůh? [Verse 2] Město Komsomolsk je teď plné čisté ostré hrůzy, zatímco z prken na dno padaly ty slané slzy. Nemohla stát ani si sednout, s ohnutými zády, to nebyl pouhý zkrat ze strany té rodinné zrady. Prokurátor tu pročítá spis a třepe se mu ruka, nikdo na světě si neobhájí tato dětská muka. Soudní trest udeří na zrůdnost, která nezná hranice, bijeme pěstmi vztekle do lhostejné plné věznice. [Chorus] Rakev pro dcerku z prken si tehdy stloukl sám táta, pak chladně uzamkl ta neviditelná tvrdá vrata. Zbytečných dvacet roků už mrtvou dívku nezachrání, k rodičům bez milosti nemám já žádné slitování. [Breakdown] [Bridge] Ty dvě dekády za mříží oběti život už nevrátí, krutost z té hnusné bedny nás v srdcích silně uchvátí. Když otec s matkou k dítěti nemají pouto z domova, stačilo odevzdat ji o dům dál zcela beze slova. [Chorus] Rakev pro dcerku z prken si tehdy stloukl sám táta, pak chladně uzamkl ta neviditelná tvrdá vrata. Zbytečných dvacet roků už mrtvou dívku nezachrání, k rodičům bez milosti nemám já žádné slitování. [Outro] Bedna je prázdná, z dálky v tichu (Sonjin pláč) zní, chladným vrahům teď posílám odsud účet poslední. [Outro (Instrumental)]