Cover art: Tři dny do zázraku a měsíce do tmy

Tři dny do zázraku a měsíce do tmy

2026-05-16 · Z domova · 5:14

Cynická zpověď pacienta, který čeká měsíce na rezonanci, zatímco ředitel Všeobecné zdravotní pojišťovny slibuje zázraky do tří dnů.

Pustit v playeruArchiv dneZ domova

Lyrics

[Instrumental Intro] [Verse 1] Sedím v čekárně a zírám tiše na hodiny, zatímco doktor čte mi diagnózu, strašné noviny. Nádor na mozku, či možná rovnou někde na slinivce, naděje hroutí se jak stará kniha kdesi na poličce. Rezonanci by mi sice v nemocnici udělali rádi, termín mám ale na podzim, tak buďte sbohem, kamarádi. Zatímco bez pomoci čas mi mezi prsty rychle mizí, na záchranu života je naděje už strašně cizí. [Chorus] A v televizi usmívá se pan ředitel Ivan Duškov, kreslí nám novou budoucnost tou tlustou fixou, zlatou tužkou. Za tři dny půjde na přístroj snad naprosto každý, kdo se bojí, zatím tu všichni s rakovinou jen dlouhé strašné fronty stojí! [Instrumental Break] [Verse 2] Dneska je přežít v našem státě velká loterie, snažím se věřit, že mě zítra vlastní tělo nezabije. Zatímco zhoubná buňka vesele se uvnitř skrytě množí, dostanu papír a jdu domů, potichu se složím k loži. Šance na vyléčení s každou další těžkou nocí padá, doktor jen smutně krčí rameny, že je tu dlouhá řada. Měsíce čekání, než velký tunel konečně snad začne pípat, pacient v téhle kruté hře dál tiše musí v rohu sípat. [Chorus] A v televizi usmívá se pan ředitel Ivan Duškov, kreslí nám novou budoucnost tou tlustou fixou, zlatou tužkou. Za tři dny půjde na přístroj snad naprosto každý, kdo se bojí, zatím tu všichni s rakovinou jen dlouhé strašné fronty stojí! [Drop] [Verse 3] Dva tisíce dvacet šest a píše se nám krásný květen, s obrovským podezřením bloumám dál tím naším absurdním světem. Prý už nikdo nemá čekat víc než sedmdesát dva hodin, ve zprávách hezky zní ta slza z očí opuštěných rodin. Pan Ivan slibuje, jak zkrátí čekání ze své dobré snahy, přitom nám cenný čas dál hází na úplně mrtvé váhy. Když prázdný slib je zcela zadarmo, tak nesmírně se dobře křičí, ale to měsíční prodlení ty bezbranné lidi beztak zničí. [Chorus] A v televizi usmívá se pan ředitel Ivan Duškov, kreslí nám novou budoucnost tou tlustou fixou, zlatou tužkou. Za tři dny půjde na přístroj snad naprosto každý, kdo se bojí, zatím tu všichni s rakovinou jen dlouhé strašné fronty stojí! [Outro (Instrumental)]

Další songy

PředchozíDalší