Absurdní betonový hrob pro svatou Zdislavu

[Instrumental Intro] [Verse 1] Osm set let spala v klidu svatá Zdislava, než si pro ni přišel zloděj, to byl divný den. Měla to být ukradená cenná výbava, místo toho tváří hledí v šedý cement jen. Norbert Riegel, restaurátor, hlavou kroutí teď, milimetry rozhodnou, jak dopadne ten test. Bude lepší zkoušet rozbít betonovou zeď? Nebo to tak prostě nechat v bloku na počest? [Verse 2] Dneska Norbert Riegel zkoumá starou vzácnou kost, kterou lapka polil v misce tvrdým betonem. Chce to hodně opatrnost, ale také zlost, záchrana by mohla skončit smutným průšvihem. Chemie už potichoučku na dně útočí, mechanické snahy mohou dílo dokonat. Z téhle hrůzy se mu zkrátka hlava zatočí, jestli by tam lebka neměla spíš klidně spát. [Breakdown] [Bridge] Svatá žena trpí dál, jak si tenhle lapka přál. Pamatuje dávný věk, zbyl z ní tady ostrý vztek. Restaurátor zvažuje, zda tu schránku zachrání. Možná bude v bezpečí, když už ruku nebrání. [Verse 3] Absurdní ta fraška míří k bodu zlomu dnes, zloděj lebku Zdislavy teď tajně pohřbil sám. Z betonové kostky stal se těžký hrozný stres, odpovědi na tu spoušť teď vcelku chybí nám. Tak ji prostě nechte ležet v šedém závoji, milimetry k rozpadnutí budí velký strach. Čas to všechno v laboratoři snad zahojí, zbyde z ní jen svatý beton a prastarý prach. [Outro (Instrumental)]