[Instrumental Intro]
[Verse 1]
V Událostech a komentářích pan poslanec sedí,
všichni se na jeho bystré rty v úžasu teď hledí.
Za stranu Svoboda a přímá demokracie řeční,
za tenhle výkon asi diváci fakt budou vděční.
Debata o sjezdu Němců v Brně nabírá na síle,
Miroslav Ševčík má pro vystoupení vlastní cíle.
Lustig a Winton se do hovoru náhle rychle pletou,
poslanec srovná diváky svou děsivou větou.
[Chorus]
Potomci jsou kolaboranti, on do éteru křičí,
(Hrůza!)
vzápětí ostudu svými zmatenými slovy zničí.
Já nic a muzikant, ten výmluvný muž hlásá hrdě,
to na mě Česká televize udeřila zrádně tvrdě!
[Drop]
[Verse 2]
Nicholas Winton odvážel plné vlaky od zlé války,
Arnošt Lustig v knihách popsal hrůzostrašné dálky.
Jejich blízcí dostávají nečekanou známku zrádce,
od našeho suverénního politického rádce.
Když s výrazem kolaborant před obrazovkou souhlasil,
českému diváku tím všechny zbytky iluzí hned zhasil.
Když posléze zjistil, jaký obří trapas tady dělá,
otočil dřív, než padla rychlá pomyslná střela.
[Chorus]
Potomci jsou kolaboranti, on do éteru křičí,
(Jasně!)
vzápětí ostudu svými zmatenými slovy zničí.
Já nic a muzikant, ten výmluvný muž hlásá hrdě,
to na mě Česká televize udeřila zrádně tvrdě!
[Instrumental Break]
[Verse 3]
Otevírá servery a tiskem se urputně obhajuje,
tíhu vlastních chyb na cizí ramena bleskově navazuje.
Jeho předchozí jasné názory kdekdo nyní popírá,
čtenář se směje a na ten otočený kabát zírá.
Prý to od moderátorky byla řízená manipulace,
do ukryté pasti by prý spadl tenkrát zcela hladce.
Miroslav Ševčík vinu odmítá a hledá obranu,
zamaskoval svůj vlastní stín do temného stanu.
[Chorus]
Potomci jsou kolaboranti, on do éteru křičí,
(Pojď!)
vzápětí ostudu svými zmatenými slovy zničí.
Já nic a muzikant, ten výmluvný muž hlásá hrdě,
to na mě Česká televize udeřila zrádně tvrdě!
[Outro (Instrumental)]