Tenisový milionář u soudu hledá zbytek drobných

[Intro] [Instrumental Intro] [Spoken Word] Slyšíte to ticho na kurtu? (Ššš!) To nepadá na zem míček, to těžce padají alimenty. [Chorus] Lukáš Rosol brečí, že je kasa prázdná, bývalá ho nechce, to je věc už rázná. Sto milionů z kurtu zmizelo snad v mlze, platit třicet pět tisíc, to ho stojí slze. [Verse 1] Michaela Ochotská se dneska prostě směje, (Haha!) doma místo tenisty ji záchranář teď hřeje. Jmenuje se David Rába, chlap co nemá vady, Andreas k němu vzhlíží a chce chlapské rady. David učil syna na gympl už celou zimu, kdo by čekal, že pan Rosol chytne z toho rýmu. [Chorus] Lukáš Rosol brečí, že je kasa prázdná, bývalá ho nechce, to je věc už rázná. Sto milionů z kurtu zmizelo snad v mlze, platit třicet pět tisíc, to ho stojí slze. [Verse 2] [Breakdown] Pět a šedesát tisíc byla dříve pýcha, dneska tenista jen marně u papírů vzdychá. Andreas teď jasně ví, s kým život bude tvořit, David ho prý nenechá do nezdaru bořit. Malá dcera Arien si s tátou kostky skládá, Michaela z dálky vidí, že to skvěle zvládá. [Chorus] Lukáš Rosol brečí, že je kasa prázdná, bývalá ho nechce, to je věc už rázná. Sto milionů z kurtu zmizelo snad v mlze, platit třicet pět tisíc, to ho stojí slze. [Outro] [Drop] Sto milionů je už fuč a u soudu to vázne, příběhy z červených koberců teď vypadají prázdné. (Konec hry!) [Outro (Instrumental)]